NAVRCHOLU.cz

Ztraceni v bouři

Hlavní stránka / Články / Ztraceni v bouři

26.6.2017

Ztraceni v bouři Hrdinové Caleb, Hana a Noe stůj co stůj potřebují zjistit, jak se dostat do dávné doby, v níž se před krátkým časem zničehonic ocitli. Nakonec se jim to podaří a jejich cesty protnou s chlapcem Jonatanem. Zažijí společně velké dobrodružství, když musejí čelit úplně sami prudké bouřce. Ta jejich cesty velmi zklikatí, zavede je dokonce až do Kány Galilejské. Tak zažijí netušená setkání a vyslechnou příběhy přímých svědků několika Ježíšových zázraků. Prožijte společně s těmito dětmi další z příběhů evangelia!

 

 

 

          Funguje to!

 

             „Tak jo, teď!“ vykřikl jsem a společně jsme skočili dolů. Padali jsme pomalu, jako by vzduch najednou zhoustl jako kaše, načež jsme s mírným žuchnutím přistáli na zemi. Podíval jsem se na světle hnědou tuniku, kterou jsem měl na sobě.

              

                                    "Ano!" zakřičel jsem. "Funguje to!"

  

                            

  

***

          Setkání na tržišti

                Rozhlédli jsme se po lidech na tržišti. Vypadalo to, že většina z nich si chystá zboží k prodeji. Místních lidí, kteří by si prohlíželi, co nejlepšího nakoupí, tam moc nebylo. Hana chtěla počkat, jestli nepotkáme nějakou maminku s dětmi, ale já jsem si poblíž všiml muže, který na plátno rozprostřené na zemi vykládal malé hrnce a jiné kovové předměty. Vypadal přívětivě, takže jsem šel k němu.

                „Dobré ráno, pane,“ oslovil jsem ho. „Pomohl byste nám, prosím, najít stáje?“

„Stáje?“ zeptal se, zvedl hlavu a podíval se na nás. „Myslíš támhlety u hostince?“ ukazoval přes otevřené prostranství na nedaleký zděný dům.

                „Ne, myslím stáje na kraji města, stáje pro ovce.“

                „O žádných ovcích ani stájích nic nevím, chlapče. Jsem kupec a čas od času sem přijedu prodávat drobné kovové výrobky a koření, které tady v Galileji není k dostání.“

                „Znáte chlapce jménem Benjamín?“ zeptal se Noe.

                „Ne, jediný chlapec, kterého tady znám, je Jonatan, můj syn. Odběhl, aby zjistil nějaké nové zprávy mezi lidmi ve městě. Přijeli jsme včera pozdě v noci. Ale… vy jste se ztratili? Můžu vám pomoct najít vaše příbuzné? Já bych určitě chtěl, aby mému synovi někdo pomohl, kdyby se ztratil ve městě, kde nikdy předtím nebyl.“

                Děkujeme,“ řekla Hana, „ale my už jsme v Betlémě byli. A žádné příbuzné tu nemáme. Jenom přátele.“

                „V Betlémě?“ zeptal se muž. „Vy jste opravdu zabloudili. Toto město se jmenuje Sogane.“

 

***

          Jonatanův příběh

                Jonatan se usmál. „Tak jsem se teda vydal skrz ten zástup nahoru a dostal se hodně blízko k místu, kde byl Ježíš. Posadil jsem se poblíž skupiny mužů. Až později jsem zjistil, že to byli jeho učedníci. Slyšel jsem a viděl všechno, co se tam dělo.“

                „O čem mluvili?“ zeptala se Hana.

                Jonatan povzdychl. „Přál bych si, abych si to pamatoval! Všímal jsem si ale víc lidí, kteří neustále přicházeli.“

                „Viděls ho udělat nějaký zázrak?“ zeptal jsem se. „Uzdravil někoho?“

                Jonatan se zastavil a otočil se čelem k nám.

                „Neviděl jsem ho uzdravit nikoho, kdo by byl nemocný, jestli myslíš tohle. Ale viděl jsem něco jiného, co až vám řeknu, mi ani nebudete věřit.“

 

Ukázka se svolením převzata z knížky  Maria Grace Dateno: Ztraceni v bouři (z edice Výpravy do doby Ježíšovy), kterou vydalo nakladatelství Paulínky.

 

Štítek: články  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.