NAVRCHOLU.cz

Zpovídání není strašidlo

Hlavní stránka / Články / Zpovídání není strašidlo

28.4.2016

Zpovídání není strašidlo Na konci školního roku se mnoho dětí chystá k prvnímu svatému přijímání, ale také porpvé ke zpovědi. Přijímání bývá velká sláva se spoustou přátel a celou farností, ale zpovídat se musí každý sám a moc slavné to zrovna není.

Příběh Zachea - příběh odpuštění

Není divu, že mnozí chodí ke zpovědi se stejným nadšením jako k zubaři. Moc se nám nechce přiznávat svoje chyby a ještě je někomu vyjmenovávat všechny pohromadě. Ale to nejdůležitější ve zpovědi přeci nejsou naše hříchy, ale odpuštění. Zpověď je slavnost odpuštění. Časopis Duha nám přináší příběh o Zacheovi - je to příklad toho, že když přemýšlíme o svých chybách a přiznáme je, může to být pro nás nový začátek. Zpověď je pro nás vlastně takovým začátkem - dárkem od Boha, abychom se mohli učit žít dobře a byli jemu znovu blízko.

  

 

Příprava ke zpovědi

Jestliže se chystáš ke zpovědi, pomůcku jak na to můžeš najít na našeich spřízněných webech, jako je pastorace.cz. Dobrou pomůckou při přípravě může být také nová knížka Já se taky zpovídám z nakladatelství Paulínky. Najdete tam zajímavé postřehy, náměty k přemýšlení, příběhy, pomůcky pro přípravu ke zpovědi, ale také tipy pro rodiče a katechety, kteří dětem s přípravou ke zpovědi pomáhají.

Mimochodem, v naší dětské Bibli najdeš také příběh o Zacheovi i s několika pracovními listy. A klidně si přečti i příběh o Marnotratném synu nebo o Jonášovi - i oni zažili, že přiznat svojí chybu může být nakonec radost, když vám někdo odpustí.


Tak jako se marnotratný syn vrátil ke svému otci a ten mu odpustil, že od něj odešel, tak stejně i my se ve zpovědi vracíme k našemu Otci - Pánu Bohu.


Příběh JÁ TI ODPOUŠTÍM! (Sigrid Zmölnig)
Se svolením přejato z webu Duhy.

Ben a Martin byli kamarádi. Ben chodil často a rád k Martinovi domů. Hráli fotbal, dívali se na filmy, jedli popkorny a povídali si, když bylo o čem. Ben měl samozřejmě také ještě jiné kamarády. Třeba Tomáše. S tím zase chodil nejraději na zmrzlinu nebo poslouchal hudbu, ale s Martinem to bývalo nejlepší! A vůbec to nezáleželo na fotbale nebo popkornu. S Martinem se totiž skvěle povídalo! Ben se mu mohl bez obav svěřit třeba že se do někoho tajně zamiloval, mohl mu povykládat, když se na někoho rozzlobil nebo když měl strach oznámit doma, že dostal pětku z matematiky.

Jednou se Ben před Martinem dokonce rozbrečel – to bylo když mu umřel králíček. Ben měl pocit, že Martin poslouchá, co říká. Nedělal si z toho legraci! Ani jednou by jako Tomáš neřekl: „Ty padavko! Přestaň konečně s tím fňukáním!“ „Martin je ten nejlepší kamarád, jakého mám!“ říkal si Ben často. O to horší bylo, že udělal něco takového. ...

Ben totiž Martinovi minulý týden lhal! Opravdu lhal! Místo, aby šel k Martinovi, jak se domluvili, šel s Tomášem na zmrzlinu. Jen tak! Předtím Martinovi zavolal: „Dnes nepřijdu. Musím s rodiči k babičce. Je nemocná!“ lhal. Dobře mu přitom nebylo. Nebylo mu však dobře ani potom a zmrzlina s Tomášem mu nechutnala. Ben věděl , že lidé nemusejí vždycky říkat pravdu. Jeden kluk z jejich třídy se dokonce vytahoval, jak dobře umí lhát! Ale zrovna Martinovi? To je hodně špatné! I když to Martin vůbec nezpozoroval, Benovi z toho nebylo dobře. Dokonce to bylo mnohem horší, než pětka z matematiky. Ben nechtěl – ne, nemohl to tak nechat! Celý den o tom přemýšlel. ... Pak si řekl: „Nic se nedá dělat. Musím se přiznat!“

Ten den byl Ben u Martina takový nějaký dovný. Vůbec nepospíchal ani na hřiště, ani pro popkorny, připadal si hodně rozpačitě a nakonec vykoktal: „Martine, musím ti něco říct. Víš, jak jsem ti minulý týden řekl to o té babičce, tak to jsem ti lhal. Šel jsem s Tomášem na zmrzlinu. Je mi to líto. Prosím odpusť mi. Jsi můj nejlepší kamarád. Řekni, co mám udělat, abych to napravil!“

Martin to jako vždy trpělivě vyslechl a vypadalo, že se snaží nedat na sobě nic znát. Pak řekl: „Hm, to od tebe opravdu není fér! To by si kamarádi neměli dělat. Ale jestli je ti to doopravdy líto, potom... Víš co? Já ti odpouštím. Začneme znovu!“

Benovi spadl kámen ze srdce. Bylo to, jako by mu Martin dal obrovský dárek. Ten den byl snad nejhezčí, jaký kdy spolu zažili. Bylo to jako svátek jejich kamarádství. A mohla za to jen tři slova: Já ti odpouštím! Ta slova jejich kamarádství obnovila více než cokoli jiného.

 

Doporučujeme Přípravu ke svátosti pokání pro děti P. Aleše Opatrného

Autoři: BaBe, DUHA  |  Štítky: hřích, Zacheus, články, časopis Duha, odpuštění  |   Sekce: Články   |   Tisk   |   Poslat článek známému




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.