Adventní omalovánky

Ve městě Nazaret žila dívka Maria. Měla ráda tesaře Josefa, se kterým byla zasnoubena.

Jednoho dne k Marii přišel posel od Boha – anděl Gabriel. Oznámil jí, že ji Bůh vyvolil, aby se stala matkou Spasitele.

Anděl také Marii řekl, že i její příbuzné Alžbětě se brzy narodí miminko, které dlouho nemohli mít. Maria se tedy za ní vydala, a když se setkaly, řekla Alžběta: "Jsi šťastná, že jsi uvěřila tomu, co ti řekl Bůh!"

Když se Maria vrátila do Nazareta a Josef zjistil, že čeká miminko, přestože ještě není jeho ženou, byl z toho smutný a chtěl se s ní rozejít. Ale v noci i k němu promluvil anděl a řekl mu, aby to nedělal, že Mariino dítě je od Boha.

Asi o půl roku dříve, než přišel anděl Gabriel k Marii, zjevil se také knězi Zachariášovi, když vykonával službu v chrámu.

Zachariáš tomu nechtěl uvěřit, protože oba už byli staří. Anděl mu řekl: „Protože jsi neuvěřil mým slovům, budeš němý, dokud se nestane vše, co jsem ti zvěstoval.“ Zachariáš se vrátil domů a stalo se, co řekl anděl – začali s Alžbětou čekat miminko.

Alžběta se Zachariášem se radovali a věděli, že jejich syn je velikým darem od Boha.

Zachariáš opět začal mluvit, radoval se a chválil Boha. Všichni okolo se tomu velmi divili a poznali, že Jan bude mít v životě od Boha velký úkol.

Když byl Jan starší, odešel na poušť. Nic s sebou neměl a žil velmi jednoduše, aby se mohl soustředit na to, co od něho Bůh žádal.

Z pouště se pak Jan vydal do krajiny u řeky Jordánu a hlásal to, co mu Bůh dal poznat.

Jan křtil lidi vodou na znamení toho, že jsou očištěni od svých špatných skutků.

Abychom ho mohli přijmout do svého srdce, musíme připravit cestu. Odvalit kameny zlosti, vytrhat plevel lenosti, zasypat jámy, které jsme vykopali těm, které nemáme rádi.

do Ježíše pozve a přijme do srdce, nikdy není sám.