Co nám mohou povědět čtyři adventní svíčky?
Příběh pro zamyšlení pro malé i velké.
Hořely čtyři svíčky na adventním věnci. Tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se POKOJ. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo. Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se VÍRA. Jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět. Nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla. Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se LÁSKA. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a nikoho dalšího, koho by mohli mít rádi.“ A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo. Vtom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přece svítit, a ne být zhaslé!“ A skoro začalo plakat. Konečně se ke slovu přihlásila i čtvrtá svíčka: „Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se NADĚJE.“
Se svolením převzato z časopisu DUHA 2012.
Nové vydání:
Nově vydala letáček s totožným příběhem také Brněnská Tisková Misie:
Letáček si můžete koupit za pouhých 6 kč na webu Brněnské tiskové misie.
Podpořte tento neziskový projekt, který přináší křesťanské produkty tam, kde chybí, a to i v našich končiách!
Dramatické ztvárnění příběhu:
děkujeme za fotky ZŠMŠ Movere:
