5. neděle velikonoční - A - V nebi dostaneš, co ti padne přesně na míru!

Apoštolové měli strach, že zůstanou sami, ale Ježíš je uklidnil slibem domova, kde je místa dost pro všechny. Skrze jednoduché zamyšlení s miskou sladkostí dětem ukážeme, že nás Bůh zná jménem a že v jeho království není nikdo jen 'číslo v davu', ale jeho milované dítě, které dostává jen to nejlepší.

Evangelium:

Ježíš si s učedníky povídal o nebi. Řekl jim: „Ničeho se nebojte! V nebi je dost místa pro všechny. Půjdu tam napřed připravit ho i pro vás. Moc se těším, až tam za mnou přijdete.“

Apoštolové se ale polekali, že už s nimi Pán Ježíš nebude a oni zůstanou sami. Tomáš se zeptal: „Co máme dělat, abychom se dostali za tebou do nebe?“ Ježíš jim odpověděl: „Já vás povedu. Chovejte se tak, jak se chovám já. Pak se do nebe určitě dostanete.“

(Přepsaný text se svolením
převzat z webu www.kanan.cz)

Zamyšlení: V domě mého Otce je pro každého originální místo

Rekvizity: Miska s co nejrůznějšími sladkostmi (čokoláda, kyselé žížalky, lízátka, žvýkačky, sušené ovoce).

Úvod:

(Kněz promlouvá k dětem) „Děti, slyšely jste, co dnes Ježíš slíbil učedníkům? Řekl, že v nebi je mnoho místa a že nám tam jde připravit místo. Možná si nebe představujete jako jednu velkou školní třídu nebo obývák, ale Ježíš říká, že je tam 'mnoho příbytků'. To znamená, že Bůh nebe nenachystal jako kopírák, ale pro každého z nás ho připravil trochu jinak – přesně tak, abychom tam byli šťastní.“

Scénka s pomocníkem

Kněz: „Abychom si to lépe představili, přinesl jsem dnes misku plnou dobrot. Můj pomocník dostane důležitý úkol: rozdat vám je tak, jak to dělá Bůh v nebi.“

Pomocník: „To je lehké! Prostě je vyhodím do vzduchu a kdo si co chytí nebo najde na zemi, to má. Jako když padá mana z nebe!“

Kněz: „Kdepak, takhle to Bůh nedělá. On nás nenechává se o věci prát, ani nám je nehází jen tak.“

Pomocník: „Aha... tak já je prostě projdu a každému do ruky vtisknu jeden bonbón. Šup, šup, ať to odsýpá.“

Kněz: „To už je lepší, ale pořád to není ono. Představ si, že dáš Pepíkovi kyselou žížalku, i když on kyselé nerad a sní o čokoládě. Nebo dáš Aničce lízátko, a ona by raději žvýkačku. Bůh nás přece zná jménem a ví, co máme rádi.“

Pomocník: (zamyslí se) „Už tomu rozumím! Tak já tu misku podržím a dám každému vybrat, na co má chuť a co je pro něj nejlepší.“

Kněz: „Přesně tak! Bůh nás stvořil každého jiného. Někdo rád zpívá, někdo rád počítá, někdo je tichý a někdo neposedný. A protože nás zná nejlépe ze všech, připravil pro nás v nebi takové místo, které nám bude sedět 'jako ulité'. Nebe je místo, kde Bůh plní tu nejhlubší radost každého z nás.“

Proč to takto funguje?

Evangelium zdůrazňuje, že Ježíš jde připravit místo nám (konkrétním lidem). Scénka s výběrem bonbónu to potvrzuje – Bůh není „automat“, ale Otec, který nás zná.
Vysvětlíme dětem pojem "příbytek" - Děti pochopí, že „mnoho příbytků“ neznamená jen hodně pokojů, ale rozmanitost. Stejně jako je miska plná různých chutí, je nebe plné různých radostí.
Bůh nám nic nenutí, ale nabízí nám to nejlepší pro nás samotné. To zbavuje děti strachu z neznáma, o kterém mluvili apoštolové v evangeliu.

Při samotném rozdávání bonbónů může kněz nebo pomocník dětem říkat: "Bůh pro tebe má v nebi připraveno něco takhle dobrého (nebo ještě lepšího)!"

Se svolením převzato a přepracováno podle
nedělní katecheze P. Angelo Scarana a Ludmily Vyskočilové