Neděle 2.2. cyklus C - Uvedení Páně do chrámu

Druhého února si připomínáme událost z Lukášova evangelia, kdy Maria podle židovského zvyku přinesla svého syna Ježíše čtyřicátého dne po narození do chrámu v Jeruzalémě, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu.

Evangelium:

U židů bylo zvykem, že čtyřicet dní po narození dítěte s ním přišli rodiče do chrámu přinést Bohu oběť. Bohatší dávali beránka, chudší pár hrdliček, nebo holoubat. Svatý Josef s Pannou Marií a malým Ježíšem to udělali také tak. V té době žil v Jeruzalémě jeden moc starý zbožný člověk. Jmenoval se Simeon a Bůh mu slíbil, že nezemře, dokud neuvidí Spasitele. Když rodiče s malým Ježíšem přišli do chrámu, už je tam Simeon očekával. Ihned poznal, kdo Ježíš je, vzal ho do náruče a zazpíval Bohu děkovnou píseň. Pak vrátil dítě Panně Marii a řekl jí: „On zachrání mnoho lidí, ale mnoho jiných ho odmítne. I tvou vlastní duší pronikne meč.“ Také byla v chrámě prorokyně Anna. Byla velmi stará a už několik let žila stále uvnitř chrámu. I ona velebila Boha a vyprávěla o tom dítěti všem lidem. Pak se rodiče s Ježíšem vrátili domů do Nazareta.

Dětské kázání:

Uvedení Páně do chrámu
Téma: Ježíš je světlo světa - Pohádka o světle a tmě
Ludmila Vyskočilová

Pohádka o světle a tmě:

Bylo jednou za devatero horami a devatero řekami – tak jak to v pohádkách obvykle bývá – malé království. Všichni v něm žili šťastně a spokojeně. Sousední král, jehož království bylo za jednou z devatero hor a řek, si už dlouho na toto království pomýšlel. Byl totiž zlý, závistivý a chamtivý. Často se hádal a měl rád, když se i ostatní hádali a prali. Na šťastné království si pomýšlel, protože ve šťastném království celý den svítívalo slunce a když už někdy pršelo, tak se obloha zatáhla jen na krátkou dobu. V jeho království bylo stále šero až temno, zvlášť v jeho blízkosti. Líbilo by se mu být doma tam kde je světlo a teplo. Vypravil se tedy k sousednímu laskavému králi na návštěvu. Řekl si: “Nejdřív ho navštívím po dobrém, řeknu mu, ať mi svoje království dá bez boje. A jestli mi ho nedá, přitáhnu se svým vojskem a půjde to po zlém.” Nasedl na koně spolu s celým svým doprovodem. Jakmile ale přejel hranice do šťastného království, velmi se podivil. Tma, která byla v jeho království, pokračovala spolu s ním i za hranice šťastného království! Velmi se rozhněval a tma ještě víc zhoustla a ztemněla. Rozzlobil se celý jeho doprovod a tma se začala rozšiřovat víc a víc...

Co myslíte, děti? Proč bylo v jednom království světlo a teplo a v druhém tma a zima? Uměli byste poradit zlému králi, co by měl udělat, aby v jeho království bylo světlo a teplo? Měl by se polepšit, měl by přestat se zlobou a naučit se lidem pomáhat. Měl by se starat, aby byli šťastní. Poznal by, že smích je lepší než zamračenost. Měl by litovat toho, co udělal špatně a prosit za odpuštění. Být Božím dítětem je stejné jako žít ve šťastném království. Žiji šťastně a spokojeně. Jakmile se na druhé směji, pomáhám jim a starám se, aby byli šťastní, jsou šťastní nejen oni, ale i já. A lítost nad tím, jestliže něco zkazím s prosbou za odpuštění rozpouští všechnu tmu nejen v pohádce, ale i ve skutečnosti v srdci každého člověka.