Druhého února si připomínáme událost z Lukášova evangelia, kdy Maria podle židovského zvyku přinesla svého syna Ježíše čtyřicátého dne po narození do chrámu v Jeruzalémě, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. 

Při této události se setkává s prorokyní Annou a starcem Simeonem, který Ježíše nazval "světlem k osvícení národů".


Dětské kázání:

Uvedení Páně do chrámu

Téma: Ježíš je světlo světa  - Pohádka o světle a tmě
Ludmila Vyskočilová

Pohádka o světle a tmě:

Bylo jednou za devatero horami a devatero řekami – tak jak to v pohádkách obvykle bývá – malé království. Všichni v něm žili šťastně a spokojeně. Sousední král, jehož království bylo za jednou z devatero hor a řek, si už dlouho na toto království pomýšlel. Byl totiž zlý, závistivý a chamtivý. Často se hádal a měl rád, když se i ostatní hádali a prali. Na šťastné království si pomýšlel, protože ve šťastném království celý den svítívalo slunce a když už někdy pršelo, tak se obloha zatáhla jen na krátkou dobu. V jeho království bylo stále šero až temno, zvlášť v jeho blízkosti. Líbilo by se mu být doma tam kde je světlo a teplo. Vypravil se tedy k sousednímu laskavému králi na návštěvu. Řekl si: “Nejdřív ho navštívím po dobrém, řeknu mu, ať mi svoje království dá bez boje. A jestli mi ho nedá, přitáhnu se svým vojskem a půjde to po zlém.” Nasedl na koně spolu s celým svým doprovodem. Jakmile ale přejel hranice do šťastného království, velmi se podivil. Tma, která byla v jeho království, pokračovala spolu s ním i za hranice šťastného království! Velmi se rozhněval a tma ještě víc zhoustla a ztemněla. Rozzlobil se celý jeho doprovod a tma se začala rozšiřovat víc a víc...

“Co myslíte, děti? Proč bylo v jednom království světlo a teplo a v druhém tma a zima? Uměli byste poradit zlému králi, co by měl udělat, aby v jeho království bylo světlo a teplo? Měl by se polepšit, měl by přestat se zlobou a naučit se lidem pomáhat. Měl by se starat, aby byli šťastní. Poznal by, že smích je lepší než zamračenost. Měl by litovat toho, co udělal špatně a prosit za odpuštění. Být Božím dítětem je stejné jako žít ve šťastném království. Žiji šťastně a spokojeně. Jakmile se na druhé směji, pomáhám jim a starám se, aby byli šťastní, jsou šťastní nejen oni, ale i já. A lítost nad tím, jestliže něco zkazím s prosbou za odpuštění rozpouští všechnu tmu nejen v pohádce, ale i ve skutečnosti v srdci každého člověka.”

Každá pohádka potřebuje šťastný konec a v této pohádce ho dovypráví děti samy. (redakčně upraveno)

 

► Další materiály k tomuto tématu najdete v našem kalendáři.

 

Videonáměty: