14. neděle mezidobí - B - Není to syn Marie? A dělá takové zázraky?

Jednou Ježíš přišel se svými učedníky do města, kde vyrůstal. V sobotu tam začal učit v synagóze. Hodně lidí ho poslouchalo, velmi se divili a říkali: „Vždyť je to ten tesař, syn Marie a příbuzný Jakuba, Josefa a Šimona. Kde se to u něho vzalo? Vždyť mluví tak moudře! A dělá takové zázraky!“

Nechtěli tomu uvěřit a jen se na Pána Ježíše zlobili. A protože mu lidé nevěřili, nemohl tam Pán Ježíš udělat žádný zázrak. Potom Pán Ježíš obcházel okolní vesnice a vyprávěl lidem o Božím království.

(Přepsaný text i ilustrační obrázek přejat se svolením z webu www.kanan.cz)

Dětské kázání:

14. neděle v mezidobí

Téma: "A nemohl tam udělat žádný zázrak..."

Autor: Ludmila Vyskočilová

Vzpomínají si děti na pohádku o železném kamínku? Mám pro vás její pokračování: Spolu s naším kamínkem byl vytěžen ze země i další kámen, který také putoval do vysoké pece, aby ho tam roztavili a tak zbavili nečistot, které, kdyby spolu s ním zůstaly, udělaly by za čas v potrubí, které z nich bude vyrobeno, díru. Kámen se převaloval s ostatními na korbě nákladního vagónu. Měl to štěstí, že byl na vrchu hromady a tak se cestou mohl rozhlížet po krajině. Díval se a přemýšlel: "Roztaví mně a zbaví všeho, na co už jsem si zvykl. Proč bych si to nechal líbit? Prý ze mě bude potom čistá ocel, budu pevný, prý nejpevnější ze všech. Ale je to vůbec pravda? Už jsem si zvykl být takový, jaký jsem, a pevný budu i se vším, co mám na sobě. Určitě mi lžou a pravdu mám já!"

Vlak pomalu začal brzdit a dojížděl do železáren k vysoké peci. Kameny vysypaly do jejího kotle a náš přemýšlivý kámen urputně v té výhni držel a držel. A tak z něj byla ocelová trubka, ale s vadou, na kterou dělníci brzy přišli. "Jak je to možné," divili se, "že je tady ten kousek úplně vadný? Vždyť v něm bude za chvíli díra!" Vadný kus trubky z našeho přemýšlivého kamene odřízli.

Rozříznutou trubku opět svařili a ten zbytečný kousek nechali ležet. K ničemu se nehodil... A protože pohádky nekončí špatně, dostal přemýšlivý kámen ještě jednu šanci. Znovu ho odvezli do vysoké pece. Teď už věděl, že se má všeho, co k němu nepatří, pustit. Už věděl, že byl hloupý. Tak se tedy stal se součástí malé trubky a byl přesto šťastný. Už totiž nebyl zbytečný.

Ten, kdo Bohu nedůvěřuje a drží se zlého a poslouchá Božího nepřítele, ten je jako přemýšlivý kámen. Boží slovo a Boží zázraky dál mocně potečou do světa, ale jen v potrubí a v trubkách, které nemají vadu, ve kterých se neutvoří prasklina.