25. neděle mezidobí - B - Království světla a tmy

Království světla a temna

Za devatero horami a devatero řekami, tak jak to v pohádkách obvykle bývá, bylo jedno malé království. Všichni v něm žili šťastně a spokojeně. Sousední král, jehož království bylo za jednou z devatero hor a řek, si už dlouho na toto království pomýšlel. Byl totiž zlý, závistivý a chamtivý.

Často se hádal a měl rád, když se i ostatní hádali a prali. Na šťastné království si pomýšlel, protože ve šťastném království celý den svítívalo slunce a když už někdy pršelo, tak se obloha zatáhla jen na krátkou dobu. V jeho království bylo stále šero až temno, zvlášť v jeho blízkosti. Líbilo by se mu být doma tam, kde je světlo a teplo. Vypravil se tedy k sousednímu laskavému králi na návštěvu. Řekl si: “Nejdřív ho navštívím po dobrém, řeknu mu, ať mi svoje království dá bez boje. A jestli mi ho nedá, přitáhnu se svým vojskem a půjde to po zlém.” Nasedl na koně spolu s celým svým doprovodem. Jakmile ale přejel hranice do šťastného království, velmi se podivil. Tma, která byla v jeho království, pokračovala spolu s ním i za hranice šťastného království! Velmi se rozhněval a tma ještě víc zhoustla a ztemněla. Rozzlobil se celý jeho doprovod a tma se začala rozšiřovat víc a víc...

Co myslíte, děti? Proč bylo v jednom království světlo a teplo a v druhém tma a zima? Uměli byste poradit zlému králi, co by měl udělat, aby v jeho království bylo světlo a teplo? Měl by se polepšit, měl by přestat se zlobou a naučit se lidem pomáhat. Měl by se starat, aby byli šťastní. Poznal by, že smích je lepší než zamračenost. Měl by litovat toho, co udělal špatně a prosit za odpuštění.

Být Božím dítětem je stejné jako žít ve šťastném království. Žiji šťastně a spokojeně. Jakmile se na druhé směji, pomáhám jim a starám se, aby byli druzí šťastní, jsou šťastní nejen oni, ale i já. A lítost nad tím, jestliže něco zkazím s prosbou za odpuštění rozpouští všechnu tmu nejen v pohádce, ale i ve skutečnosti v srdci každého člověka.”

Každá pohádka potřebuje šťastný konec a v této pohádce ho dovypráví děti samy.

Dětské kázání: 25. neděle v mezidobí
Téma: Jak 3,16-4,3
Autor: Ludmila Vyskočilová

Evangelium:

Když Pán Ježíš procházel Galilejí, chtěl být s učedníky sám. Říkal jim totiž o tom, že ho lidé zavřou, zabijí, ale že po třech dnech vstane z mrtvých. Učedníci tomu ale nerozuměli. Báli se ho však zeptat.

Potom přišli do Kafarnaa. Když byli v domě, Pán Ježíš se učedníků zeptal: „O čem jste si cestou povídali?“ Učedníci ale mlčeli a nic neříkali. Cestou totiž mluvili o tom, kdo z nich je největší a nejdůležitější. Pán Ježíš jim na to řekl: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“

Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mě přijímá; a kdo mě přijme, přijímá toho, který mě poslal, Pána Boha.“

Přepsaný text převzat se svolením z webu www.kanan.cz.