Víte, jak se dostat do nebeského království? Nestačí jen vědět, kde jsou dveře! Dnes si přečteme Ježíšův příběh o dvou lidech, z nichž jeden si myslel, že má všechny body, aby těmi dveřmi vešel, a druhý přiznal, že potřebuje pomoc.
Evangelium (Lukáš 18, 9-14)
Pán Ježíš vyprávěl následující příběh:
„Jednou přišli do jednoho chrámu dva lidé – farizeus a celník. Farizeus – to byl někdo jako kněz – a celník, ten vybíral od lidí daně.
Celníci byli ostatními vnímáni jako nepoctiví a zrádci. Vybírali od lidí na daních víc peněz, než měli, a ten přebytek peněz si pak nechávali pro sebe. Snažili se tak dostat z bídy do poměrně zajištěného životního stylu, což se jim dařilo. Tím si ale zvolili také pozici zrádců, protože pracovali pro Římany, pro ně vybírali daně. Římané tehdy vládli a utlačovali obyčejné Židy. Celník a jeho rodina tedy nežili v bídě a měli se dobře, kvůli tomu byli ale vyloučení ze společenství svých blízkých a byli považováni za hříšníky, nečisté a zrádce.
Jak to tedy bylo v evangeliu?
Farizeus šel až dopředu chrámu a modlil se: 'Pane Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Jsem hodný, modlím se, chodím do chrámu, vzdělávám se, postím se. Děkuji, že nejsem tak špatný jako támhleten celník!'
Zato celník zůstal stát vzadu v chrámu, ani se neodvážil jít dál a modlil se: 'Bože, jsem velký hříšník a dělám mnoho špatného. Prosím, odpusť mi to!'
Pak se Pán Ježíš zeptal: 'Která modlitba se Pánu Bohu líbila víc?
Jeho odpověď všechny ohromila. Přece ta celníkova! Celník totiž upřímně litoval svých chyb, zatímco farizeus se jen vytahoval.“
Přepsaný a upravený text se svolením převzat z webu www.kanan.cz.
Zamyšlení k evangeliu: Mapa, kompas a upřímné srdce
Víte, jak se chodí do našeho kostela? Jasně, projde se dveřmi. Vidíte je, znáte je, jsou dřevěné, třeba hnědé, a pokaždé jimi projdete na mši svatou.
Ale představte si teď dveře do nebeského království. Ty neuvidíte! Nikdo z nás neví, jak vypadají, z jakého jsou materiálu, nebo jakou mají barvu. Jak se tam tedy dostaneme? A hlavně: kdo nám ukáže cestu k takovým dveřím? Kudy se vlastně vchází do nebe?
Nestačí jen "být hodný"
Někdo si myslí: Stačí být hodný, dělat dobré skutky, pomáhat mamince a odepřít si čokoládu. To je sice skvělé, ale stačí to na cestu do nebe? Pán Ježíš v evangeliu mluvil o tom farizeovi. Ten byl taky "hodný" – modlil se, chodil do kostela a postil se. Přesto se jeho modlitba Bohu nelíbila! Proč?
Farizeus se choval jako cestovatel, který má skvělou mapu, ale je na sebe tak pyšný, že neposlouchá rady, kudy a jak podle té mapy jít. Myslel si, že je lepší než ostatní a že mu Bůh ještě skoro musí poděkovat - prostě že si zaslouží nebe. Jako by říkal: "Já sám se do nebe dostanu, všechno dělám správně."
Tajemství celníka: mapa, kompas a Ježíšova ruka
Celník byl opak. Věděl, že je nepoctivý a že udělal chyby. Věděl, že se ztratil. Byl jako cestovatel v hlubokém lese, který má špatnou mapu a ztratil kompas. Ale toužil po Bohu a po změně. Uvědomoval si své nedostatky, jen možná nevěděl, jak se z toho dostat.
Celník udělal to nejdůležitější: přiznal, že potřebuje pomoc. Pokorně zůstal vzadu a prosil: „Bože, jsem hříšník... Prosím, odpusť mi to!“ A právě tato upřímnost a pokora se Bohu líbila!
Cestu i vchod do nebe zná jenom Ježíš. A on nám nabízí, že nás povede za ruku. Celý život jdeme po té cestě do nebe – když si hrajeme, učíme se, když jsme sami nebo s kamarády.
Co dělat, když se ztratíme?
I ten nejlepší cestovatel se občas ztratí. I my, když uděláme špatnou věc (zhřešíme) – třeba se pohádáme, zalžeme nebo jsme zlí – pustíme se Ježíšovy ruky.
Pamatujte, děti, na celníka! Co je ta nejdůležitější věc, kterou musíme udělat, abychom se neztratili navždy a mohli se zase "chytit" Ježíšovy ruky? Musíme být upřímní! Nechovat se jako farizeus, který se tváří, že je všechno v pořádku. Musíme být jako celník:
- přiznat: "Ježíši, udělal jsem chybu."
- umět požádat: "Odpusť mi to a pomoz mi být lepší."
Ježíš čeká na každého, kdo se k němu s upřímným a pokorným srdcem vrátí. Právě takové srdce je klíč, který odemyká ty nebeské dveře!
Volně zpracováno a redakčně upraveno podle nedělní katecheze
k tématu Lk 18, 9-14 paní Ludmily Vyskočilové
Materiály ke katechezi:
Dětský list pro katechezi Pracovní list - kouzelná slova
Nedělní karty Arcidiecézního katechetického střediska v Praze
List k zamyšlení, Kvíz z Kanánu, Kvíz 2, dále barevný komix, který najdeme i v černobílém provedení, Obrázek k vykreslení - to vše se svolením převzato z webu www.kanan.cz
Videonáměty:
Z Českobudějovického biskupství k nám míří další povídání s paní Martinou Fürstovou:
povídání pro starší děti zvané Minikatecheze:
