Král David

DAVID KRÁLEM IZRAELE

2. Samuelova 5, 1. Paralipomenon 14

Po smrti Saula a jeho synů se před Davidem shromáždily všechny izraelské kmeny. Jejich zástupci mu řekli: „Už za Saulova kralování jsi to byl ty, kdo nás vedl. Tobě také Bůh řekl, že budeš panovat nad Izraelem. Buď nyní naším králem!“ David souhlasil a oni ho pomazali za krále. Bylo mu právě třicet let a vládl čtyřicet let.

Za své sídelní královské město zvolil David Jeruzalém, v němž však v té době žili Jebúsejci. Řekli Davidovi: „Do tohoto města nevstoupíš.“ Ale David město dobyl a nechal si v něm vystavět královský palác.

Když Pelištejci uslyšeli, že se David stal králem, spojily se všechny jejich kmeny a vytáhly do boje proti němu. David se dotázal Boha: „Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin mu řekl: „Vytáhni. Určitě ti je vydám do rukou.“ David v boji zvítězil. Pelištejci před ním tak rychle utíkali, že na bojišti nechali i své bůžky. David je dal spálit.

Po nějakém čase si Pelištejci zase mysleli, že už jsou dost silní a vytáhli do boje proti Davidovi. Bůh Davidovi před bojem poradil: „Obejdi Pelištejce zezadu a napadni je, až uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků. Potom vyjdu před tebou a Pelištejce pobiju.“

David udělal, co Hospodin přikázal. Vítězství mu přinesla proslulost a úctu všech národů.

PŘENESENÍ BOŽÍ SCHRÁNY DO JERUZALÉMA

2. Samuelova 6, 1. Paralipomenon 15

Král David si dal postavit v Jeruzalémě krásný dům. Stále však toužil po tom, aby v tomto městě měla důstojný příbytek také schrána Boží, truhla smlouvy Boha s lidem.

Rozhodl, aby sem byla přenesena. Už samo přenesení se stalo velkolepou událostí. Nejprve schránu vezli na novém povozu do míst u Jeruzaléma. Tam zůstala tři měsíce. Pak se jí ujali kněží. Podle nařízení zákona ji nesli na tyčích do zvláštního stanu v Jeruzalémě.

To byla sláva! David pozval mnoho lidí, zpěváky a hudebníky, aby co nejkrásněji vyjádřili své díky Bohu za vše, co mu dal. Bylo toho hodně, co Bůh pro svůj lid vykonal: začalo to vysvobozením z Egypta, pak přišlo Desatero přikázání a nakonec darování země zaslíbené. Lidé zpívali a David s nimi. Lidé tančili, a král David s nimi. Šel před schránou a poskakoval před ní ze všech sil. Byl velmi šťastný.

Z okna královského paláce se na průvod dívala Davidova žena Míkal. Viděla, jak David tančí před schránou a začala se za něj stydět. Když slavnost přenesení schrány skončila a schrána byla uložena v připraveném stanu, vyšla Míkal Davidovi vstříc a řekla mu uštěpačně: „Jak se dnes proslavil izraelský král. Před služebníky se choval jako nějaký blázen!“

David jí vysvětlil: „To před Bohem jsem se tak radoval. Vždyť on mne vyvolil a ustanovil králem Izraele místo tvého otce! Proč bych se před ním neradoval! Ale i kdybych byl ještě víc posmíván za svou radost před Bohem, budu vážen u otrokyň, o kterých tak přezíravě mluvíš.“

Míkal má však nechtěla rozumět a pohrdala jím. Za trest až do konce života neměla děti.

DAVIDŮV HŘÍCH

2. Samuelova 11, 1-26

David se stal velkým králem. Bůh mu žehnal, protože David ho poslouchal a řídil se jeho vůlí. Ale přihodilo se něco, co odsunulo Boha v Davidově životě na druhé místo. Jednoho dne zahlédl z terasy svého domu ženu, která se mu zalíbila. Jmenovala se Bat-šeba a byla provdaná za Urijáše, jednoho z Davidových věrných vojáků. David si však pro Bat-šebu poslal a ona s ním zůstala přes noc.

Po nějakém čase Davidovi Batšeba vzkázala, že čeká dítě. První, co ho napadlo, bylo, že musí svůj hřích utajit. Přikázal Urijášovu veliteli Jóabovi: „Postav Urijáše do nejprudšího boje a pak ho opusťte, aby ho nepřátelé zabili.“ Jóab musel jako voják příkaz poslechnout. Urijáš byl v boji zabit.

Když se Bat-šeba dověděla, že její muž padl, po mnoho dní pro něj plakala a naříkala.

DAVIDOVO POKÁNÍ

2. Samuelova 11, 27 – 12, 24

Když Bat-šebě skončila doba smutku, David pro ni poslal a ona se stala jeho ženou. Přestěhovala se k němu do paláce. Když se jim narodil syn, byli oba šťastni. Nikdo z lidí jim nemohl nic vyčítat, protože se jim podařilo svůj hřích ukrýt. Ale před Bohem to možné není. Davidův hřích byl zřejmý: osnoval zabití manžela ženy, která se mu zalíbila.

Jednoho dne přišel k Davidovi prorok Nátan a vyřídil mu Boží slovo: „Bůh tě pomazal za krále nad Izraelem a vysvobodil tě ze Saulových rukou. Dal ti vše, co může člověk mít. Ael ty jsi Božím slovem pohrdl, zabil jsi Urijáše a jeho ženu sis vzal za manželku.“ Davida toto odhalení překvapilo. Nátan pokračoval: „Protože jsi udělal takovou ohavnou věc, Bůh tě potrestá. Dítě, které máš s Bat-šebou, onemocní a zemře.“

Prorokova slova zasáhla Davida jako blesk z nebe. Opravdu, před Bohem nelze nic utajit! Velmi se za svůj čin styděl. Postil se a kál se za své viny, ale dítě přesto zemřelo. Po roce se Davidovi a Bat-šebě narodil další syn, který dostal jméno Šalomoun. Bůh si ho zamiloval a obdařil ho svým požehnáním.

z knihy: "Příběhy z Bible", vydala: Česká biblická společnost
Anne de Graaf, ilustr. José Pérez Montero

Pracovní list o králi Davidovi -  Král David (JPG, 1 MB)

Ke stažení:  rébus hledání rozdílů (GIF, 113 kB)