Také ty hledáš své životní poslání a povolání jako svatý František? Také ty bojuješ se svými slabostmi? Tím vším musel projít i František. Zaposlouchej se do příběhu o jeho životě v knížce Vzpoura v Assisi. Níže přinášíme rozhovor s autorem této knihy.

Rozhovor o knížce:

Vzpoura v Assisi je název románu Oldřicha Seluckého, který vydalo Karmelitánské nakladatelství. Autor nás zavádí do středověké Itálie a hrdinou této knížky není nikdo jiný než sv. František z Assisi.

Přinášíme vám rozhovor o této vydařené knížce s jejím autorem, který vyšel v Katolickém týdeníku č. 44 v roce 2014 a vedl jej redaktor Jan Paulas:

Pane Selucký, přiblížíte nám svou knihu? Jde opět o dobrodružný román, který míří především na mladého čtenáře. Co takovému dítěti chcete hlavně sdělit?

Hlavním tématem knihy je hledání vlastního poslání, náplně života. To se netýká jen samotného Františka, jsou tam i další rozmanití hrdinové – ať už je to rytíř, který hledá svou cestu životem, nebo mladý umělec či prostý chlapec, který se stane pozoruhodným řemeslníkem. Prostřednictvím mladých hrdinů jsou zde zastoupeny všechny společenské vrstvy té doby. A každý z nich, i když jiným způsobem, zápasí o to, jak najít svou vlastní cestu. Ostatně hledání životního poslání nebylo ani u Františka přímočaré a možná to nejtěžší, s čím se musel vypořádat, byly vlastní slabosti. Ve svém životě musel spolknout velmi hořké pilulky.

U světců jsme spíše zvyklí na jejich světlé stránky. Jaké to byly slabosti a hořké pilulky?

Když sv. František vzpomínal na své mládí, zmiňoval se, že žil hříšně. Nesmíme si pod tím ovšem představovat nic zas tak hrozného, byl to obvyklý způsob vyjadřování. Jako mladý muž měl zkrátka rád život, rád jedl a pil, hostil své kamarády, po nocích pořádali průvody se zpěvem i děvčaty. Ale moc o tom nevíme. František měl touhu stát se rytířem, snil o rytířské slávě, ale v jedné bitvě sklidil strašlivou porážku. Jeho strana prohrála a on byl zajatý na útěku.

Zajímavá je ostatně již doba, v níž František žil.

Určitě! Přelom 12. a 13. století, kdy se příběh odehrává, je úžasně napínavou, dobrodružnou dobou. To byl jeden z důvodů, proč jsem se do psaní pustil – a navíc jsem chtěl, aby i čtenář už od první stránky byl knihou stržen. Také proto jsem ji psal s humorně dobrodružnou nadsázkou.

Dále jsem zde zachytil tři historické události, které zasáhly do Františkova života. První z nich byla občanská válka mezi Assisi a Perugií – a František se této války naplno účastnil. Je pravděpodobné, že během přípravy či bojů dokonce někoho zabil. Byl to trénovaný rytíř, cvičil se v bitvě, bojoval mečem. V té době mu bylo dvacet let, takže byl naprosto dospělý, svéprávný muž, který měl své místo ve společnosti.

Druhou událostí byla čtvrtá křížová výprava, která vyústila v jedno z nejhorších dramat v dějinách západního a východního křesťanství. Šlo o událost, při níž se doslova chvěla Evropa, neboť se sbíralo vojsko po celém kontinentu. Výprava však skončila naprostou katastrofou – místo aby vojáci dopluli do Svaté země, zaútočili na Konstantinopol, metropoli východního křesťanství, kde se strhlo strašlivé krveprolití a dočasně zanikla Byzantská říše.

Historikové, kteří píší o sv. Františkovi, se o této výpravě kupodivu nezmiňují, a přitom ji musel velmi silně vnímat. Říkal jsem si, jak to asi muselo otřást jeho rytířským ideálem. I když se výpravy neúčastnil, hrdinové mé knihy se na ni vydávají. A sám František později putuje na pátou křížovou výpravu, neboť se rozhodl obrátit na víru samotného sultána, ovšem beze zbraně.

A třetí událost?

Tou byla bitva u Adrianopole, kde sklidili západní rytíři hroznou porážku od Bulharů, kteří tehdy hráli na východě Evropy důležitou roli. A na pozadí těchto událostí se odehrávají osudy hrdinů knihy.

Jak starému čtenáři je kniha určena?

Román Vzpoura v Assisi bude pro trochu starší čtenáře než Strážce ohně nebo Mojmírova cesta, řekněme od 11 do 111 let. Nejde mi ale o popis historických událostí, snažím se vytvářet šťavnaté postavy a vymýšlet příběhy, které se mohly v dané době skutečně odehrát, jsou věrohodné. V knize mám několik dějových linií, které se občas setkají: jeden příběh se odehrává v Konstantinopoli či Adrianopoli, druhý v Assisi, třetí na moři mezi piráty a vracejícími se křižáky…

Františkův život v knize zřejmě nezachycujete celý.

Líčím ho v úseku, kdy budoucí světec začíná vážně hledat své povolání. Nejprve to bylo na rytířské dráze, ale zkoušel i život poustevníka, než pochopil, že to není ono. Své povolání našel až v malé kapličce, kde najednou zaslechl úryvek z evangelia: „Neberte si ani hůl, ani mošnu, jděte a hlásejte evangelium.“ A on vnitřně zvolal: To je to, co chci dělat! Naprostá chudoba ve službě hlásání evangelia.

Kvůli knize jste se vypravil i na místa, kde sv. František žil a působil. Nakolik to bylo pro knihu důležité?

Musím poděkovat nakladatelství, které mi umožnilo odjet do Assisi. Byl jsem tam sice jen tři dny, ale pro mě byly klíčové. Z knižních popisů či fotografií bych nezískal přesnou představu, jak jsou některá místa od sebe vzdálená, jaký je tam terén, které tam rostou stromy a podobně. Navíc, stejně jako u předchozích děl, jsem celý příběh ilustroval. Třeba hned na obálce knihy čtenáři uvidí záběr z ulice, který jsem kreslil tužkou přímo na místě a doma ho pak barevně dotvořil.

Oldřich Selucký pobývá v těchto dnech ve Francii v trapistickém klášteře Sept-Fons, kde připravuje další knihu, tentokrát o sv. Dominikovi. „Přiznám se, že je to jedno z míst, kde se mi dobrodružné příběhy nejlépe tvoří. V tom velkém klidu se paradoxně nořím do dramatického a historického děje,“ svěřuje se KT spisovatel.

 

Rozhovor vyšel v Katolickém týdeníku č. 44 v roce 2014, vedl jej redaktor Jan Paulas.