3. neděle velikonoční - (A) - Vidíš jen obal nebo i to, co je uvnitř?

Kinder vajíčko, vajíčko s překvapením uvnitř

učedníci putující do Emauz, souřadnice Lk 24,13–35 Ahoj děti a rodiče! Už se vám někdy stalo, že jste něco odsoudili dřív, než jste to pořádně prozkoumali? Třeba jste si řekli: „Fůj, špenát, ten jíst nebudu,“ a pak jste zjistili, že v téhle zapékané formě je to vlastně mňamka? Přesně o tom je dnešní příběh.

Evangelium:

Když skončily Velikonoce, vydali se dva učedníci z Jeruzaléma do nedaleké vesnice. Cestou si povídali o tom, co se o Velikonocích stalo, o Pánu Ježíši a o jeho smrti na kříži. Jak šli, připojil se k nim sám Ježíš. Učedníci ho ale nepoznali. Pán Ježíš se jich zeptal: „O čem si povídáte?“ Jeden z učedníků mu odpověděl: „Ty nevíš, co se stalo v Jeruzalémě? Že zabili Ježíše?“ On se jen usmál a pověděl jim, proč se to všechno muselo stát. Když došli do vesnice, zastavili se v ní všichni na večeři. Teprve, když Pán Ježíš začal rozdávat učedníkům chléb, poznali ho. V tu chvíli, ale Ježíš zmizel. Když učedníci Ježíše poznali, měli velikou radost. Hned se vrátili a všem vypravovali, že viděli Pána Ježíše.

Evangelium přeformulované pro děti převzato se svolením z webu kanan.cz.

Zamyšlení: tajemství Kinder vajíčka

Představte si dva kamarády, Matouše a Jakuba. Matouš dostal Kinder vajíčko, ale tváří se kysele.

Matouš: „Nechceš tohle? Já jsem to dostal a já vejce nerad.“ Jakub: „Jé, taková dobrota! To mi chceš fakt dát?“ Matouš: „Vždyť říkám – vejce já nejím.“ Jakub: „Ale to není obyčejné vajíčko od slepice! To je čokoláda s překvapením!“ Matouš: „To ti nevěřím. Je to lehké a žádná hračka by se dovnitř nevešla. Byla by celá zapatlaná. Jestli chceš, klidně si to vem.“

Jakub vajíčko rozbalí, křupne čokoládu a vytáhne oranžové pouzdro s figurkou. Matouš jen vykulí oči: „To jsem byl ale hloupý! Vypadá to skvěle. Tomu bych nevěřil, kdybych to neviděl!“

Propojení pro chytré hlavy

Možná si říkáte: Co má společného Ježíš a Kinder vajíčko? Víc, než si myslíte!

- Slepota pro to podstatné: Učedníci na cestě do Emauz byli jako Matouš. Viděli jen "obal" událostí – Ježíš zemřel, je konec, jsme smutní. Byli tak zahledění do svého smutku, že nepoznali Ježíše, i když šel přímo vedle nich!

- Moment překvapení: Matouš poznal pravdu, až když Jakub vajíčko rozbalil. Učedníci poznali Ježíše, až když lámal chleba. V obou případech se muselo něco "otevřít", abychom uviděli, co je uvnitř.

- První dojem klame: Často si říkáme: „Mše je nuda,“ nebo „Bůh tu není, protože ho nevidím.“ To je jako koukat na Kinder vajíčko a vidět jen obal. Ježíš nám v tomto příběhu vzkazuje: „Nekoukejte jen na povrch!“

Tip pro děti:

Až budete příště v kostele nebo se budete doma modlit a bude se vám to zdát "dlouhé" nebo "obyčejné", vzpomeňte si na Matouše. Ježíš je tam s námi schovaný, i když ho zrovna nevidíme na první pohled. Čeká, až mu otevřeme srdce – podobně jako to vajíčko – abychom objevili tu největší radost.

Tip pro rodiče:

Pomozme dětem objevovat to "uvnitř". Učedníci k poznání Ježíše potřebovali čas, rozhovor a společné jídlo. I my potřebujeme trpělivost, abychom pod slupkou všednosti uviděli zázrak vzkříšení.