10. neděle mezidobí - B - Provazochodec

Někteří lidé o Ježíšovi tvrdili, že se pomátl na rozumu. Proto za ním přišla jeho matka s příbuznými. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“

Ježíš jim ale odpověděl: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“

Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“

Ježíš jim však řekl: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec.“

Dětské kázání:

Provazochodec

10. neděle v mezidobí, Mk 3,35

Ludmila Vyskočilová

Na závěr dnešního evangelia Ježíš říkal, kdo jsou jeho bratři a sestry – ti kdo plní vůli jeho nebeského Otce. Plnit vůli našeho nebeského tatínka znamená, chovat se jako malý chlapec v povídce, kterou dnes uslyšíte. Dobře poslouchejte:

V jednom městě předváděl odvážný provazochodec v závratné výšce své kousky. Zároveň došlo na hlavní atrakci: tlačí po vratkém laně vozík. Když bezpečně dojede na druhou stranu lana, ptá se diváků: „Věříte, že dotlačím vozík i zpět?“ Celý dav nadšeně volá ,.Ano!“ a tleská. Ptá se však ještě podruhé, a zase se mu dostane souhlasného potlesku. Pak se však zeptá osobně jednoho muže, který stojí dole u stožáru: „Co vy, také věříte, že dokáži zavézt vozík zase zpět?“ ,,Ale určitě!“ odpoví mu tento. „Pak tedy,“ říká akrobat, „pojďte nahoru a nastupte si, já vás převezu!“ - Muž se však neodvažuje. Tak to nemyslel, chtěl zůstat jen divákem.

Akrobat se rozhlédne po ostatních. „Je zde někdo, kdo má odvahu nechat se svézt?“ Kolem zavládne hrobové ticho. Nikdo si netroufá. Provazochodec se ptá podruhé, potřetí. Tu se v davu zatřepotá malá ručka. Chlapec ani ne osmiletý volá: .,Já!“ Vystoupí nahoru, akrobat ho opatrně posadí do vozíku a... Lidé s napětím pozorují, co se stane. Když akrobat s chlapcem přejedou na druhou stranu, všem se evidentně uleví. Znovu se v divácích tají dech, když podniká cestu zpět. Všechno dobře dopadne, dav tleská nadšením. Jakmile chlapec stojí opět na zemi, všichni ho obklopí, poklepávají mu uznale na ramena a jeden člověk se ho ptá: „Pověz nám, jak je to možné, že ses nebál? My dospělí jsme neměli odvahu, a ty, takový malý... „Vždyť je to můj tatínek!“ odpoví s klidem chlapec.

Byl chlapec ze všech nejodvážnější? Ne. Byl ze všech nejstatečnější? Ne.
Důvěřoval svému tatínkovi.