25. ned.mez. cyklus C - Nemůžete sloužit Bohu i penězům

Jednou vyprávěl Ježíš svým učedníkům tento příběh: „Jeden bohatý člověk měl správce, který měl na starosti všechen jeho majetek. Toho správce ale nějací lidé obvinili, že s majetkem špatně zachází. Pán si ho tedy zavolal a řekl mu: „Slyšel jsem o tobě špatné věci, proto už dál správcem mého majetku být nemůžeš.“

Správce si řekl: „Co budu dělat? Vždyť žádnou jinou práci neumím a žebrat se stydím.“ Vtom dostal nápad: „Už vím, co udělám!“ Zavolal si k sobě lidi, kteří jeho pánu něco dlužili. Když přišel první, zeptal se ho: „Kolik jsi mému pánu dlužen?“ On mu odpověděl: „Sto věder oleje.“ Správce mu na to řekl: „Tady máš svůj úpis, sedni si a napiš padesát.“

Pak se zeptal druhého: „Kolik ty dlužíš mému pánu?“ Odpověděl mu: „ Sto pytlů pšenice.“ Správce mu řekl: „Sedni si a napiš osmdesát.“ Pán nepoctivého správce pochválil, že jednal moudře. Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci. Kdo je v maličkosti nepoctivý, bude nepoctivý i ve velké věci.“

(Přepsaný text převzat se svolením z webu www.kanan.cz)

AKTUÁLNÍ TEXTY K TÉTO NEDĚLI si přečtete na webu vira.cz

NÁMĚT NA DĚTSKÉ KÁZÁNÍ:

25. neděle v mezidobí:

Téma: Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci

Autor: Ludmila Vyskočilová

Promluva:

Povím vám, děti, dnes o jednom chlapci. Jmenuje se Kája. Potřeboval by totiž od vás radu. Minulý školní rok pro něj skončil velmi špatně. Přinesl vysvědčení s ošklivými známkami. Rodiče na něj sice nekřičeli (a kdybyste to vysvědčení viděli, poznali byste, že to od nich byl hrdinský čin – přinejmenším křik si takový školní výsledek zasloužil), ale byli z toho jeho výsledku tak smutní, že si Kája umínil, že se polepší.

Před třemi týdny začal nový školní rok a Kája nakráčel do školy s odhodláním, že všechno bude jinak. Ale ouha! Sotva se vrátil domů s prvními úkoly, vyběhl ještě ven – kluci tam hráli fotbal. Chvíli s nimi hrál a pak se všichni rozloučili. Kája šel domů, byl rozhodnutý, že teď hned si napíše úkoly. Sotva otevřel dveře, dostal hlad a šel se najíst. S namazaným chlebem si sedl ke stolu v kuchyni. Na stole ležela knížka, kterou si o prázdninách četl. Maminka mu celou dobu říkala, aby si jí uklidil. “Dočtu jí a pak jí rovnou uklidím. To bude mít maminka radost!” Začetl se a hodiny ubíhaly dál... Vytrhlo ho až zazvonění skypu, kluci už byli připravení hrát počítačové hry. “Jen na chvíli,” řekl si pro sebe. Hra se ale stále neblížila k závěru, do toho přišla večeře a najednou byl večer a Kája byl tak unavený.

Úkol do školy zase ani nedokončil... Druhý den to bylo podobné, opakovalo se to i třetí den ...a v žákovské knížce se místo jedniček začaly objevovat opět podstatně vyšší čísla. Kája byl ze všeho smutný. Říkal si: “Já prostě neumím mít dobré známky! Mně to nejde!”

Co myslíte, děti, opravdu by to Kájovi nešlo? Uměli byste mu poradit? Co by měl udělat jinak? (Měl by se nejprve připravit na školu a udělat si úkoly a pak si hrát).

Bůh na nás také tak čeká ve svém království, těší se, až nás přivítá jako svoje děti. Na každé Boží dítě čeká v Božím království veliká odměna. Tak jako Kája “dojde” k pěkným známkám ve škole (je to chytrý kluk), když dá přednost škole před hraním, tak i my dojdeme do Božího království, když dáme přednost Bohu, před vším, co nás láká, abychom dělali místo toho, abychom se s ním sešli v kostele, doma při modlitbě a pokaždé, když nás svědomí v našem srdci varuje: “To bys neměl/neměla dělat!” a my to přesto uděláme.