25. neděle - C - Vyber si nejdřív ty nejdůležitější věci

Děti, dnes vám chci vyprávět o jednom klukovi. Jmenuje se Kája a potřeboval by od vás radu.

Kájovo velké předsevzetí

Minulý školní rok pro něj totiž skončil hodně špatně. Kája přinesl domů vysvědčení s ošklivými známkami a rodiče z toho byli tak smutní, že si Kája umínil: „Tenhle rok se polepším! Všechno bude jinak!“

Před třemi týdny začal nový školní rok a Kája nakráčel do školy s velkým odhodláním. Ale sotva se vrátil domů, už mu kamarádi volali na fotbal. Kája šel na chvíli ven. Po hře si šel domů psát úkoly, ale dostal hlad. Sedl si s chlebem do kuchyně, a na stole ležela knížka... Začetl se a čas utíkal. Najednou ho vyrušili kluci ze Skypu – už byli připravení na počítačové hry. „Jen na chvíli,“ řekl si. Hra se ale protáhla, pak přišla večeře a najednou byl večer. Kája byl tak unavený, že se k úkolům už ani nedostal.

Proč se to Kájovi nedaří?

Druhý den to bylo podobné a třetí den taky... V žákovské knížce se místo jedniček začaly objevovat zase špatné známky. Kája byl ze všeho smutný. Říkal si: „Mně to prostě nejde! Já neumím mít dobré známky!“

Co myslíte, děti, je to pravda? Opravdu by to Kájovi nešlo? Uměli byste mu poradit, co by měl udělat jinak? (Správně, měl by se nejprve připravit na školu a udělat si úkoly, a teprve pak si hrát).

Bůh na nás také tak čeká. Těší se, až nás přivítá ve svém království jako svoje děti a má pro nás připravenou velkou odměnu. Stejně jako Kája „dojde“ k pěkným známkám, když dá přednost škole před hraním, tak i my dojdeme do Božího království, když dáme přednost Bohu před tím, co nás láká. Třeba když si na něj uděláme čas doma při modlitbě, otevřeme si Bibli nebo když poslechneme své svědomí v srdci, které nám říká: „Tohle nedělej!“ a my ho poslechneme.

Zpracováno podle námětu na dětské kázání od Ludmily Vyskočilové na téma z evangelia:
Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci“. Redakčně upraveno.

Evangelium k této neděli:

Jednou vyprávěl Ježíš svým učedníkům tento příběh: „Jeden bohatý člověk měl správce, který měl na starosti všechen jeho majetek. Toho správce ale nějací lidé obvinili, že s majetkem špatně zachází. Pán si ho tedy zavolal a řekl mu: „Slyšel jsem o tobě špatné věci, proto už dál správcem mého majetku být nemůžeš.“

Správce si řekl: „Co budu dělat? Vždyť žádnou jinou práci neumím a žebrat se stydím.“ Vtom dostal nápad: „Už vím, co udělám!“ Zavolal si k sobě lidi, kteří jeho pánu něco dlužili. Když přišel první, zeptal se ho: „Kolik jsi mému pánu dlužen?“ On mu odpověděl: „Sto věder oleje.“ Správce mu na to řekl: „Tady máš svůj úpis, sedni si a napiš padesát.“

Pak se zeptal druhého: „Kolik ty dlužíš mému pánu?“ Odpověděl mu: „ Sto pytlů pšenice.“ Správce mu řekl: „Sedni si a napiš osmdesát.“ Pán nepoctivého správce pochválil, že jednal moudře. Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci. Kdo je v maličkosti nepoctivý, bude nepoctivý i ve velké věci.“

Přepsaný text převzat se svolením z webu www.kanan.cz.

Jak souvisí příběh Káji s evangeliem?

Oba příběhy mají společné jedno velké téma – dávat na první místo ty nejdůležitější věci.

Ježíšův příběh o správci zní na první pohled divně. Pán pochválí někoho, kdo nebyl zrovna poctivý. Ale víte, proč ho pochválil? Protože ten správce byl chytrý. Věděl, že mu zbývá jen málo času, aby se postaral o svou budoucnost. Nešel se dívat na televizi nebo hrát hry, ale hned jednal. Dělal to, co bylo nejdůležitější, aby ho nečekaly žádné potíže.

A přesně to je to, co se nepovedlo našemu Kájovi. Chtěl se polepšit, ale když přišlo na to, co je nejdůležitější, ztratil čas. Místo úkolů hrál na počítači hry, četl si knížku, a najednou byl večer. Kája si prostě neudělal čas na to, co bylo opravdu důležité, a proto mu to nevyšlo.

Proto Ježíš říká tu nejdůležitější větu: „Kdo je věrný v maličkosti, bude věrný i ve velké věci.“

Co to znamená? Že když se naučíme dávat na první místo to, co je správné, v malých věcech, jako třeba:

- Kája si nejdřív napíše úkoly a pak si hraje.

- Najdeme čas na modlitbu nebo službu či naslouchání Bohu (třeba při mši, v kapele, při chválách), i když se nám nechce.

- Poslechneme své svědomí, i když nás to láká udělat něco, co bychom neměli.

Tak se učíme, jak být věrní a připravení i na ty velké věci v životě, které pro nás Bůh má. V tomhle jsou si Kájův příběh a Ježíšův příběh podobné – oba nám ukazují, jak důležité je umět si správně seřadit své priority!