/ Bible pro děti / Nový zákon / Nanebevstoupení Pána Ježíše
Nanebevstoupení Pána Ježíše
NANEBEVSTOUPENÍ PÁNA JEŽÍŠE
Lukáš 24, Jan 21
Po svém vzkříšení z mrtvých Ježíš často vídal své apoštoly i jiné lidi.
Petr a jeho přátelé se vrátili ke své rybářské práci. Jednou tvrdě pracovali celou noc, ale nic neulovili. Když už se rozednívalo a oni veslovali směrem ke břehu, uviděli na pláži muže, který jim řekl, aby znovu hodili sítě do moře. Apoštolové poslechli - a ulovili tolik ryb, že jim téměř potrhaly sítě.
Tehdy pochopili, kdo je ten muž. Vrátili se na břeh - Petr se vrhl do vody, takže plaváním dosáhl břehu dříve - a poznali Ježíše. Rozdělal oheň, blízko něhož bylo připraveno několik chlebů. "Doneste pár ryb," řekl. "Upečeme si je a společně posnídáme."
Ježíš vcházel do domů zavřenými dveřmi, zjevoval se a mizel, své přátele nabádal a povzbuzoval, aby věřili ve Slovo Boží.
Tak proběhlo čtyřicet dní a potom Ježíš ukončil svá setkání. Zavedl své apoštoly na Olivovou horu a promluvil k nim naposled. Slíbil jim dar Ducha svatého, který je třetím ztělesněním Boha, po Otci a Ježíši samém. S pomocí Ducha svatého mohli uskutečnit úkol, který jim byl svěřen. Jaký? Ježíš jim ho uložil těmito slovy: "Jděte do celého světa, pozvěte všechny národy, aby se staly mými učedníky, naučte je to, co jsem já naučil vás, a pokřtěte je ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého. Já se vrátím k Otci, ale budu s vámi až do konce věků."
Když to Ježíš pověděl, zdvihl se od země a stoupal, dokud jim ho oblak nevzal z očí. A potom se objevili dva andělé a řekli: "Nehleďte vzhůru: Ježíš odešel ke svému Otci a vašemu Otci; znovu přijde na konci věků."
Se svolením převzato z knihy "Bible svatá pro děti" ,
vydal(o): Ikar v roce 1997, člen Euromedia Group, k.s.
Robert Brunelli, Michail Fjodorov, překlad: Alena Jíchová. Redakčně upraveno
Komentář:
Svatý Lukáš napsal: „Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru do nebe, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma“ (Lk 9,51). Ježíšův výstup do nebe se uskutečnil na Olivové hoře, nedaleko místa, kde se Pán Ježíš modlil před svým utrpením. Lukáš na nám konci vypráví o události Nanebevstoupení velice stručně:
"Ježíš vyvedl učedníky „směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha“. (24,50-53).
Dále svatý Lukáš píše, že apoštolové, jakmile viděli, že Ježíš vystoupil do nebe, vrátili se do Jeruzaléma „s velikou radostí“. Zdá se nám to poněkud divné. Obvykle, když jsme odděleni od svých blízkých, svých přátel nějakým definitivním rozloučením a zejména v důsledku smrti, máme v sobě přirozený smutek, protože už neuvidíme jejich tvář, neuslyšíme více jejich hlas, nebudeme se moci těšit z jejich přítomnosti. Nicméně, Lukáš zdůrazňuje hlubokou radost apoštolů. Jak je to možné? Právě proto, že chápou, že ačkoli je Pán Ježíš odňat pryč jejich očím, zůstává stále s nimi, neopouští je, je jim oporou, vede je a přimlouvá se za ně.
Svatý Lukáš píše o Nanebevstoupení také v úvodu Skutků apoštolů. Vypráví zde o oblaku, který vzal Ježíše z očí učedníkům (srov. Sk 1,9-10). Zasahují tady dva muži (asi andělé) v bělostných šatech, kteří je vybídli, aby nestáli a nehleděli k nebi, ale byli si jisti, že se Ježíš vrátí právě tak, jak Jej viděli odcházet do nebe (srov. Sk 1,10-11).
Vstoupení Ježíše do nebe tedy není konec, ale začátek - říká nám, že je Ježíš Živý mezi námi novým způsobem; nenachází se už na nějakém konkrétním místě světa, nyní je součástí vlády Boží, přítomen v každém prostoru a času, nablízku každému z nás. V životě tedy nikdy nejsme sami.
