Daniel

DANIEL V CIZÍ ZEMI

Nabuchodonosor, král velké babylónské říše, zvítězil nad králem Judeje a všechny poklady z jeruzalémského chrámu odvezl do Babylónu.

Také nařídil, aby byli do Babylónu odvedeni zajatci, zvláště mladí nadaní muži, se kterými měl zvláštní plány. Mezi nimi byl také Daniel a jeho tři přátelé, Šadrach, Nešal a Abednego. Král si přál, aby tito mladíci tři roky studovali na královském dvoře v Babylónu, četli knihy moudrých učitelů a naslouchali jim a potom aby se stali královými služebníky a rádci. Mladíci měli dostávat jídlo a pití od královského stolu, ale nechtěli ho jíst ani pít, protože král to jídlo a pití nejdříve nabízel pohanským bohům. Proto jedli jenom zeleninu a pili vodu.

Daniel a jeho přátelé byli daleko od domova. Modlili se však k Bohu a dobře se učili. Brzy se z nich stali nejchytřejší a nejmoudřejší muži v celém Babylónu.

KRÁLŮV SEN

Král Nabuchodonosor měl hrozný sen. Žádný z jeho rádců ho však nedokázal vysvětlit. Král se rozzuřil a vyhrožoval rádcům, že pokud mu sen nevyloží, nechá je všechny popravit. Daniel prosil Boha, aby mu pomohl poznat, co králův sen znamenal.

Druhý den šel Daniel ke králi a řekl mu, že mu Bůh dal poznat, co se králi zdálo. Král viděl velkou sochu se zlatou hlavou, stříbrnou hrudí a rukama, bronzovým tělem, železnými boky a hliněnýma nohama. Z hory se utrhl kámen, narazil do hliněných nohou sochy, ty se rozbily na prach a celá socha spadla a rozbila se. „Královská výsosti,“ řekl Daniel. „Ty jsi velmi mocný vládce, ty jsi ta zlatá hlava. Po tobě povstanou ještě tři další království, poslední bude rozděleno. Potom vytvoří Bůh království, které nikdy nezanikne.“ Král se hluboce poklonil Bohu. „Teď už věřím, že váš Bůh je nade všechny bohy,“ řekl.

OHNIVÁ PEC

Král Nabuchodonosor přikázal, že se všichni musí klanět jeho velké zlaté soše. Ale Danielovi přátelé, Šadrach, Mešak a Abednego, to odmítali udělat. „Hoďte je za trest do rozpálené pece!“ řekl rozzlobený král. „Bůh nás zachrání,“ řekli Šadrach, Mešak a Abednego. Král přikázal, aby jeho služebníci rozpálili pec sedmkrát více než obvykle. Potom svázali Šadracha, Mešaka a Abednega a hodili je do pece.

Král se na to díval. Najednou vykřikl: „Podívejte se! V peci jsou čtyři muži! Procházejí se tam a nic se jim nestalo! A ten čtvrtý muž vypadá jako bůh!“ Král přikázal vojákům, aby muže z pece vysvobodili. Mládencům se v ohni opravdu vůbec nic nestalo. Bůh je zachránil.

DANIEL U LVŮ

Král Dareios měl zlost. Podepsal nový zákon, že se všichni musí modlit k němu. Ale Daniel se modlil jenom k Bohu. Král Dareios měl Daniela rád, ale musel vyžadovat dodržování zákonů od všech. A tak Daniela hodili jednoho dne do klece ke lvům. „Ať ti tvůj Bůh pomůže!“ volal za Danielem král, když viděl, jak služebníci zavírají dveře klece.

Král myslel na Daniela a celou noc nezamhouřil oči. Hned jak se rozednilo, běžel král ke lví kleci a z dálky volal: „Danieli, žiješ?“ „Ano, jsem živ a zdráv, pane králi!“ odpověděl mu Daniel. „Bůh poslal svého anděla a ten zavřel lvům tlamy.“ Král Dareios se radoval a přikázal, že se všichni mají klanět Bohu.

z knihy „Moje první Bible“, vydal(o): Karmelitánské nakladatelství
Leena Laneová, ilustr. Gillian Chapmanová

Ke stažení a vytištění spojovačka barevná (JPG, 61 kB), spojovačka černobílá (GIF, 50 kB) z knihy Biblické příběhy s hlavolamy, vydalo Karmelitánské nakl., 2009