Dobytí Jericha

NA PRAHU ZASLÍBENÉ ZEMĚ

Jozue 2, 23 – 3, 13

Po třech dnech se zvědové vrátili bezpečně zpět do tábora a popsali Jozuovi, co zjistili a co prožili. „Bylo to nebezpečné, ale Hospodin nás chránil. Poznali jsme, že lidé z nás mají strach, protože náš Bůh je velký a hrozný.“

Jozue pak rozhodl: „Můžeme zaútočit. Bůh je při nás.“ Lidé byli vzrušeni, plni naděje a odhodlání. Počítali dny a hodiny, kdy Jozue vydá příkaz k útoku. Čtyřicet let putování mělo skončit. Samozřejmě se velmi těšili.

Nejprve je čekal přechod přes Jordán. Dělal jim starosti,protože řeka byla v té době divoká a rozvodněná. Sestoupili k Jordánu a tam přenocovali. Správcové lidu a Jozue jim po třech dnech přikázali: „Až uvidíte schránu smlouvy a kněze, kteří ji ponesou, půjdete za nimi. Posvěťte se, neboť Bůh mezi vámi učiní velké věci. Až se nohy kněží nesoucích schránu smlouvy dotknou okraje vod, Jordán se před vámi rozestoupí.“

PŘECHOD PŘES JORDÁN

Jozue 3, 14 – 4,24

Jak Jozue řekl, tak se stalo. Jakmile vybraní kněží vstoupili do řeky, vlny se zastavily a voda se rozestoupila. Kněží nesoucí schránu smlouvy stáli na suché zemi. Lidé mohli bezpečně překročit Jordán, který býval v té době tak nebezpečný. Po celý den přecházela rodina za rodinou se svým majetkem na druhou stranu. Všichni pokojně přešli a nikomu se nic nestalo. Tak vstoupili do země zaslíbené. Bůh pak řekl Jozuovi: „Až dvanáct mužů každého pokolení vynese z řeky, kde stojí kněží, kameny. Uložte ty kameny na místě, kde dnes budete nocovat. Budou tam navždy připomínat tuto událost.“

„Až se vás budou vaše děti ptát, co znamenají, řekněte jim, že připomínají, jak se Jordán rozestoupil před truhlou smlouvy.“ Sotva kněží vystoupili z řeky, voda začala téci jako dřív.

PÁD JERICHA

Jozue 5, 13 – 6, 27

Město Jericho bylo v pohotovosti a připravené na útok Izraelců. Jozue se svými lidmi stál před hradbami. Jak je zdolají? Bůh zavolal Jozua a řekl mu, co má udělat. Bylo to velmi zvláštní.

Podle Božího nařízení svolal Jozue velitele svého vojska a řekl jim: „Uděláme přehlídku.“ Velitelé se velmi podivili, neboť se jim to v této situaci zdálo nevhodné. Ale Jozue jim vysvětlil, že si to přeje Bůh. „Dobře,“ řekli velitelé, „uděláme to, co přikazuje Bůh.“

Druhý den se všichni vojáci seřadili. Vypadalo to opravdu, jako by se chystala přehlídka. Průvod se dal do pohybu. Nejprve šli kněží a nesli truhlu smlouvy. Pak šel Jozue, který vedl vojáky. Obyvatelé Jericha se dívali z hradeb a viděli přicházet izraelské vojsko. Roztřásli se hrůzou. „Čeká nás strašný boj!“

Ale Izraelité je překvapili. Nezaútočili. Ve spořádaných šicích obcházeli město. Byli při tom velmi tiší. Neozval se žádný bojový pokřik, žádné řvaní, jen kněží troubili na polnice. Byla to hrdá přehlídka stovek válečníků, ukazujících městu svou sílu.

Šest dní trvalo toto mlčenlivé chození dokola. Sedmého dne přišla změna. Při sedmém okruhu kolem města zatroubili kněží silně na polnice a Jozue přikázal: „Ať se strhne válečný pokřik. Vojáci, křičte, jak nejvíc můžete!“

Vojáci se nedali dvakrát pobízet a opravdu se činili. Jejich válečný pokřik způsobil, že popraskalo obvodové zdivo. Pak snadno pronikli do města a brzo ho dobyli. Jen jediný dům v Jerichu byl ušetřen válečných hrůz. Byl to dům Rachabin. Zachránila se v něm ona i celá její rodina a služebnictvo.

z knihy: "Příběhy z Bible", vydala: Česká biblická společnost
Anne de Graaf, ilustr. José Pérez Montero