Izák, Ezau a Jákob

IZÁK, EZAU A JÁKOB

(Gn 25-35)

Izák zdědil Abrahamova stáda, čeledíny a děvečky. Zdědil i Boží požehnání. Protože jeho žena Rebeka neměla žádné děti, prosil Izák Boha. Bůh ho vyslyšel. Rebeka se stala matkou. Porodila dva syny; dvojčata, která byla od prvního dne zcela rozdílná. Prvorozený byl chlupatý na rukou i na nohou. Rodiče ho pojmenovali Ezau. Druhý syn měl kůži hladkou. Říkali mu Jákob. Ezau se stal lovcem. Jákob zůstal blízko stanů a pracoval jako pastýř a obdělával půdu. Izák měl raději Ezaua, protože rád jedl pečenou zvěřinu. Ale Rebeka měla raději Jákoba.

Jednou Jákob právě vařil čočku, když domů přišel vyčerpaný Ezau. Řekl: Dej mi trochu toho červeného. Jákob odpověděl: Napřed mi prodej právo prvorozeného. Tu řekl Ezau: Umírám hladem, k čemu je mi prvorozenectví? Přísahal a prodal své prvorozenecké právo. Teprve pak mu dal Jákob chléb a čočku.

Izák zestárnul. Už viděl velmi špatně. Jednoho dne řekl Ezauovi: Jdi na lov. Přines mi upečenou zvěřinu. Pak ti předám Boží požehnání. Rebeka slyšela, co Izák řekl. Chtěla, aby požehnání doslal Jákob. Proto mu řekla: Přines dvě kůzlata. Pak upekla kozlí maso. Jákobovi přivázala kolem rukou a kolem krku kozlí kůže. Tak ho poslala k Izákovi. Izák slyšel kroky. Zeptal se: Kdo jsi? Jákob odpověděl: Jsem Ezau. Přináším ti pečeni. Nejdříve se najez a pak mi dej požehnání, jak jsi slíbil. Izák uchopil svého syna za ruce. Cílil chlupy. Nechal se oklamat. Požehnal Jákobovi: Ať ti dá Bůh všechno, co potřebuješ na zemi. Ať je požehnán, kdo ti žehná.

Hned potom se vrátil z lovu Ezau. Přinesl otci upečené maso. Prosil ho o požehnání. Tu poznal Izák, že ho jeho syn Jákob oklamal. Avšak požehnání, které mu předal, nemohl už vzít zpět. Ezau se rozzlobil. Řekl: Až náš otec Izák zemře, zabiju Jákoba. Rebeka to uslyšela. Řekla Jákobovi: Uteč ke svému strýci Lábanovi do Haranu. Můžeš u něj čekat, dokud Ezau na svůj hněv nezapomene. Tak přišel Jákob k Lábanovi. Pracoval u Lábana jako pasák dobytka. Staral se však také o vlastní stáda. Oženil se a měl děti.

Po dvaceti letech táhl Jákob s celou svou rodinou zpět do Kenaanu. Cestou přenocoval u řeky Jaboku. Všechen svůj majetek přepravil na druhý břeh a zůstal zcela sám. Tuto noc bojoval s Jákobem až do ranního svítání jakýsi muž. Po boji Jákobovi požehnal a řekl: Od této chvíle se nebudeš jmenovat Jákob, ale Izrael, to znamená Boží bojovník. Bojoval jsi totiž s Bohem i s člověkem a zvítězil jsi.

Jákob se usmířil se svým bratrem Ezauem. Žil v zemi kenaanské a měl dvanáct synů: Rubena, Simona, Levi, Judu, Izachara, Zabulona, Josefa, Benjamina, Dana, Neftalíma, Gada a Ašera. To jsou praotcové izraelského národa.

z knihy „Bůh mluví ke svým dětem“, vydal(a): Kirche in not
(Eleonore Beck, ilustr. Miren Sorne)

Ke stažení omalovánka  Jákobův sen (GIF, 38 kB)

Ke stažení a vytištění  hádanka barevná (JPG, 120 kB), černobílá (GIF, 33 kB) z knihy Biblické příběhy s hlavolamy, vydalo Karmelitánské nakl., 2009