U řek babylónských

U řek babylónských

Druhá kniha královská 24–25, Druhá kniha paralipomenon 36, Žalm 137

Zlatý chrám v Jeruzalémě byl pýchou a radostí celého národa. Kdykoli jej lidé uviděli, připomněli si Boží slávu. Připomněli si, že jsou Božím lidem. Znali staré příběhy o tom, jak si je Bůh vyvolil a jak se o ně staral. Vyprávěli ty příběhy svým dětem a vnoučatům… a tak to šlo po staletí.

Pak přišla pohroma. V dalekém městě jménem Babylón se stal králem Nebúkadnesar, který začal dobývat okolní země. Chtěl se stát pánem celého světa. Jednoho nešťastného dne jeho vojsko dobylo i Jeruzalém. Vojáci vypálili domy a paláce. Odnesli všechny poklady z chrámu a pak ho zapálili.

Nebúkadnesar nařídil, aby bylo mnoho lidí přestěhováno do Babylónu, kde budou muset dodržovat jeho zákony. Právě tam začali lidem z judské země říkat Židé.

Židé byli velmi smutní. „Nemáme kde uctívat Boha,“ truchlili. „Můžeme dětem jenom vyprávět o pradávných dobách.“ Scházeli se na březích velkých babylónských řek, ve stínu vrb vyprávěli dětem o Bohu a učili je modlitby.

z knihy: "Bible – čti a poznávej", vydala: Česká biblická společnost
autor: Sophie Piperová, ilustrace: Anthony Lewis