Lucie noci upije...

Komiksové vyprávění o svaté Lucii, které bylo svolením převzato z knihy "Čekání na Vánoce".

***

„Lucie noci upije, ale dne nepřidá!“

„Jéé, Lucie – upijééé nóóci!“ Smál se Jenda a poškleboval se na mě.

„No tohle, babi! Já přeci noc nepiju! Mám radši limonádu!“ bránila jsem se a chystala se skočit na Jendu.

„Ale děti, nechte toho škádlení,“ napomenula nás babička a vysvětlovala: „Je to takové staré pořekadlo. Lidé tím chtěli říci, že na Luciin svátek bývá den stále ještě hodně krátký a brzy se stmívá.“

Babička dále vyprávěla o tom, jak si lidé dříve vymýšleli různé zábavy, aby si zkrátili čekání na Vánoce.

„O tom vám povím zase něco já,“ vmísil se do vyprávění dědeček a začal nám povídat o jednom zvyku z doby jeho dětství.

V den svátku svaté Lucie u nich po vesnici chodily maškary. Říkalo se jim „Lucky“. Byly celé zahalené do bílého plátna. I obličej, který jim vykukoval, měly nabílený. Třeba moukou. (No teda!) A hlavně měly v ruce metličku na nepořádné hospodyně, které neměly dům před svátky vysmýčený. Bouchaly na okna a chodily od jednoho stavení k druhému. Dědeček nám vyprávěl, co jeden rok při chození Lucek zažili s kamarádem Vaškem:

Jak jsme poslouchali dědečkovo vyprávění, vůbec jsme si nevšimli, že maminka někam zmizela. Z poslouchání nás vytrhlo až jakési

Ozývalo se ode dveří. Objevila se v nich bílá postava:

"Pokojíček jste uklidili pěkně, slíbenou odměnu si tedy skutečně zasloužíte."

Lucka nám každému dala list papíru. Já i Jenda jsme na něm měli křížovku. Martínek, protože ještě psát ani číst neumí, dostal obrázkovou „spojovačku“. Všichni jsme si zvědavě prohlíželi své úkoly. Lucka nám slíbila, že když pěkně hádanky vyluštíme, dozvíme se místo, kde je překvapení schované. To se ví, hned jsme sedli ke stolu a pustili se do luštění:

S křížovkami jsme se chvilku trápili, ale nakonec se nám je vyluštit přece jen podařilo a odměny jsme v uklizeném pokojíku našli coby dup. Martínek s Jendou si své dobroty hned strčili do pusy, to je jasné. Moje odměna byla trošku větší. Byl to totiž také dárek k svátku. Všichni byli zvědaví, co krabice skrývá. Já samozřejmě nejvíc. Otevřela jsem víko a pod ním byly:

Se svolením převzato z časopisu Mladá fronta,
text a ilustrace: Andrea Popprová