2. neděle postní (1.3.) - A - Z lidské náruče vyrostete, z té Boží nikdy!

Jednou šel Pán Ježíš na vysokou horu. Vzal s sebou jenom tři apoštoly, Petra, Jakuba a Jana. Když byli nahoře, najednou se Pán Ježíš proměnil. Šaty mu zbělely a celý krásně zářil.

Vedle Pána Ježíše se objevili dva muži a začali si s ním povídat. Byli to Mojžíš a Eliáš. Všichni tři apoštolové se velmi podivili, co se to děje. Petr navrhl: „Pane Ježíši, moc se nám tu líbí. Co kdybychom tu zůstali? Postavíme tu tři stany. Jeden pro Tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše.“

Ještě Petr ani nedomluvil, když se z nebe ozval Boží hlas: „To je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“

Jakmile to učedníci uslyšeli, velmi se polekali. Padli na zem a moc se báli. V tom k nim přišel Pán Ježíš a řekl: „Vstaňte, nebojte se.“ Když apoštolové vstali, viděli už jen Ježíše.

Přepsaný text se svolením převzat z webu www.kanan.cz

Zamyšlení: Boží náruč na každé cestě

Představte si, že jste na výletě v horách. Cesta je nekonečná, kopce jsou strmé a vaše nohy už váží snad tunu. Co je v tu chvíli nejlepší? Když vás tatínek vezme do náruče nebo „na koně“.

Schválně se podívejte na třeba na tohoto chlapce v kostele, jak se teď drží svého tatínka. Všimli jste si toho? Drží se pevně, je v klidu a vůbec se nebojí, že by upadlo. Ví totiž, že táta ho nepustí. A přesně takhle nás nese Bůh. On je náš nebeský Táta, který nás objímá nejen v horách, ale v každé vteřině našeho života.

Možná si říkáte: „Ale já už jsem na nošení velký/velká!“ Z lidské náruče sice vyrostete, ale z té Boží nikdy. On je mnohem silnější než jakýkoliv pozemský táta. Je jen na nás, jestli se ho budeme křečovitě držet a důvěřovat mu, nebo jestli se budeme v jeho náruči vrtět a bát se, že nás neudrží. Pamatujte si: Bůh vás nepustí, ani když je cesta životem pořádně do kopce.

„Zkus to dneska!“ Až budeš mít dnes večer strach z písemky, nebo se ti prostě nebude chtít něco dělat, zavři na chvíli oči a představ si, že tě Bůh drží v náruči jako ten nejlepší táta. Zkus se ho v duchu pevně chytit za ramena a řekni si: „S Tebou to zvládnu.“ Uvidíš, jak se tvůj strach zmenší!

Se svolením převzato a přepracováno
podle katecheze paní Ludmily Vyskočilové
a P. Angela Scarana

Jak to souvisí s evangeliem?

Možná tě napadne: Co má společného zářící Ježíš na hoře s nošením v náruči? Je tam jedna důležitá spojka: STRACH A DŮVĚRA.

- v evangeliu: Učedníci na hoře zažili něco neuvěřitelného, ale taky dost děsivého. Když slyšeli Boží hlas, padli strachy na zem. Byli úplně ochromení. Ale co udělal Ježíš? Přišel k nim, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“

- v životě: I my se občas v životě „polekáme“ – když se nám něco nedaří, když máme strach ze školy nebo z toho, co se bude dít dál.

Ježíš nám v evangeliu ukazuje svou božskou moc, aby nám dokázal, že se na něj můžeme spolehnout. Ten zářící Pán Ježíš z hory je ten stejný Bůh, který tě bere do náruče, když jsi unavený.

Když se držíš Boha, nemusíš mít strach, i když se dějí věci, kterým nerozumíš.