5. neděle postní - Když se zdá, že je pozdě. Ježíš a Lazar

Příběh o vzkříšení Lazara ukazuje, jak veliká je Boží moc a láska. I když se někdy zdá, že je všechno ztracené, Bůh nás nikdy nepouští ze své náruče. Zamyšlení pomáhá dětem pochopit, že Bůh o nás pečuje podobně jako milující rodiče – i tehdy, když věcem úplně nerozumíme.

Evangelium:

Když byl Pán Ježíš se svými učedníky zrovna na cestách, onemocněl Ježíšův přítel Lazar. Jeho sestry Marta a Marie pro Pána Ježíše poslaly a prosili ho, aby Lazara uzdravil. Pán Ježíš se vydal na cestu, ale než knim došel, Lazar zemřel.Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, běžela mu naproti a pověděla mu, co se stalo.

Ježíš se jí zeptal: „Věříš, že můžu Lazara vzkřísit?“ Marta mu odpověděla: „Ano, Pane, věřím, že ty můžeš všechno.“

Pán Ježíš šel tedy k Lazarovu hrobu. Před vchodem byl veliký kámen. Pán Ježíš řekl lidem okolo: „Odstraňte ten kámen.“ Pak zavolal silným hlasem: „Lazare, pojď ven!“

Po těch slovech Lazar vyšel z hrobu a byl zase živý.

Přepsaný text se svolením převzat z webu www.kanan.cz

Zamyšlení:

Bůh nás drží ve své náruči

Všiml jsem si, že máte úžasné tatínky a maminky. Když vás drží v náručí, můžete si být jistí, že vás nepustí. Když jste s nimi, cítíte se bezpečně a víte, že se o vás postarají.

Někdy ale rodiče musí také udělat něco, co se vám třeba vůbec nelíbí. Vezmou vás k lékaři na injekci nebo na vyšetření, bolí to a přesto si musíte nechat odebrat krev, aby se zjistilo, co vám je. Nebo vás nechají ve školce, i když byste raději byli doma. Nechcete tam spát a být bez maminky. Jenže rodiče musí vydělat peníze, aby se o rodinu postarali, a tak s nimi nemůžete být pořád. Rodiče někdy dělají věci, které se vám nelíbí, protože vědí, že je to pro vaše dobro.

Když věci nedávají smysl

Někdy se podobně cítíme i v životě. Máme strach nebo jsme smutní a nerozumíme tomu, co se kolem nás děje. Může se nám zdát, že jsme zůstali sami nebo že na nás někdo zapomněl.

Přesně tak to prožívaly Marta a Marie, když zemřel jejich bratr Lazar. Byly smutné a zdálo se jim, že Ježíš přišel pozdě. Možná si říkaly: „Kdybys tu byl dřív, nemuselo se to stát.“ Vypadalo to, jako by už nebyla žádná naděje.

Bůh ví, co dělá

Ale Ježíš ukázal, že to tak není. I když to chvíli vypadalo beznadějně, Bůh měl všechno ve svých rukou. Ježíš Lazara zavolal z hrobu a on znovu ožil. Tím lidem ukázal, že Boží láska a jeho moc jsou větší než všechno – dokonce větší než smrt.

Je to podobné jako s rodiči. Dítě někdy nechápe, proč musí k lékaři nebo proč zůstává ve školce, a může mít dokonce pocit, že ho rodiče opustili. Ve skutečnosti ho ale pořád milují a dělají to, co je pro něj dobré.

Nikdy nejsme sami!

A to je ta úžasná zpráva:

náš Bůh je ještě větší a ještě láskyplnější než ti nejlepší rodiče.
Nikdy nás nepustí ze své náruče.
Ať se děje cokoliv, jsme u něj v bezpečí a on myslí na naše skutečné dobro.

I když někdy nerozumíme tomu, co se děje, Bůh nás drží a nezapomíná na nás.

Bůh nikdy nepřijde "pozdě".
Příběh o Lazarovi nám připomíná, že jeho láska je silnější než všechno a že nás nikdy neopustí.

Se svolením použito a přepracováno podle
nedělní katecheze Ludmily Vyskočilové a P. Angela Scarana.
Redakčně upraveno.