Dnešní evangelium vypráví o apoštolu Tomášovi, který chtěl vidět Ježíše na vlastní oči, aby mohl uvěřit. Ježíš mu ale připomíná, že opravdu šťastní jsou ti, kdo ho neviděli, a přesto věří. Tento příběh nám ukazuje, že i my patříme mezi tyto „šťastné“, protože věříme Ježíši, i když ho nevidíme.  

Evangelium:

Po ukřižování Ježíše se učedníci začali bát o své životy. Dál se scházeli a vzpomínali na Pána, ale dělali to tajně. Dokonce zamykali i dveře, aby se k nim nikdo nemohl dostat.

Jednou byli všichni spolu, jen Tomáš s nimi nebyl. Vtom se mezi nimi objevil Pán Ježíš. Učedníci se polekali, protože ho nemohli poznat. Pán Ježíš jim ale řekl: „Nebojte se!“ Pak jim ukázal svoje ruce, na kterých byly vidět rány od hřebů a svůj probodnutý bok. Když učedníci Pána Ježíše poznali, měli velikou radost.

Druhý den vypravovali učedníci Tomášovi, co zažili, ale on jim nevěřil. Řekl jim: „Dokud sám Ježíše neuvidím živého, nebudu tomu věřit.“

Za týden byli zase všichni spolu, tentokrát i s Tomášem. Ježíš za nimi znovu přišel. Pozdravil je a vyzval Tomáše: „ Podívej se na mě. Poznáváš mě?“ Jakmile Tomáš Ježíše uviděl, měl velikou radost a řekl: „Ty jsi Ježíš, náš Pán. Teď už věřím, že jsi vstal z mrtvých. Proto budu dělat už jenom to, co chceš ty. “

Přepsaný text se svolením převzat z webu www.kanan.cz

Zamyšlení: Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili

Co říká Ježíš Tomášovi?

Dnes si, děti, můžeme uvědomit jednu krásnou věc: i my jsme vlastně „blahoslavení“, tedy ti vyvolení, ti šťastní.

Možná si říkáte: Jak to? Vždyť jsme Ježíše nikdy neviděli na vlastní oči.

Ale Ježíš to řekl Tomášovi:
„Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Ale šťastní jsou ti, kdo mě neviděli, a přesto uvěřili.“'
A to jsme my. My jsme Ježíše neviděli tak jako apoštolové, a přesto v něj věříme, modlíme se k němu a víme, že nás má rád.

Co se vlastně stalo učedníkům?

Učedníci se po Ježíšově smrti báli a nevěděli, co bude dál. Tomáš dokonce ženám nevěřil, že Ježíš po ukřižování mohl vstát z mrtvých, že ho skutečně viděly.
Teprve když Ježíše na vlastní oči uviděl, všechno se změnilo. Byl v šoku, uvěřil a měl radost.

Taky se zamysli nad tím, že Ježíš Tomáše slyšel, co o něm říká, i když tam v místnosti fyzicky nebyl. Slyšel, jak Tomáš říká: „Neuvěřím, dokud sám nespatřím rány po hřebech na jeho rukou a nohou a nedotknu se rány v Ježíšově boku“. Ježíš ho slyšel, i když nebyl přítomen a pak na tato slova Tomáše zareagoval, až se učedníkům zjevil.

Co to znamená pro nás?

Teď přichází něco krásného: Ježíš totiž myslel i na nás. Věděl, že jednou přijdou děti, které ho neuvidí, ale přesto mu budou věřit. Budou věřit, že je Ježíš slyší, i když ho ony očima nevidí. Tak jako Ježíš slyšel Tomáše.

A Ježíš říká: „To jsou ti šťastní, ti blahoslavení, kteří ve mě uvěří, i když mne neuvidí.“

Takže kdykoliv věříš Ježíši, i když ho nevidíš, patříš mezi ty, o kterých mluvil. A Ježíš má z tebe radost!

Se svolením převzato a přepracováno
podle katecheze paní Ludmily Vyskočilové a P. Angela Scarana,
redakčně upraveno.

Když byl Pán Ježíš ukřižován, začali se učedníci bát o své životy. Dál se scházeli a vzpomínali na Pána Ježíše, ale dělali to tajně. Dokonce zamykali i dveře, aby se k nim nikdo nemohl dostat.
Jednou byli všichni spolu, jen Tomáš s nimi nebyl. Vtom se mezi nimi objevil Pán Ježíš. Učedníci se polekali, protože ho nemohli poznat. Pán Ježíš jim ale řekl: „Nebojte se!“ 1. Pak jim ukázal svoje ruce, na kterých byly vidět rány od hřebů a svůj probodnutý bok. Když učedníci Pána Ježíše poznali, měli velikou radost.
Druhý den vypravovali učedníci Tomášovi, co zažili, ale on jim nevěřil. Řekl jim: „Dokud sám Pána Ježíše neuvidím živého, nebudu tomu věřit.“
Za týden byli zase všichni spolu, tentokrát i s Tomášem. Pán Ježíš za nimi znovu přišel. Pozdravil je a vyzval Tomáše: „ Podívej se na mě. Poznáváš mě?“ Jakmile Tomáš Pána Ježíše uviděl, měl velikou radost a řekl: „TyKdyž byl Pán Ježíš ukřižován, začali se učedníci bát o své životy. Dál se scházeli a vzpomínali na Pána Ježíše, ale dělali to tajně. Dokonce zamykali i dveře, aby se k nim nikdo nemohl dostat.

Materiály ke katechezi s dětmi:

  DL - 2. neděle velikonoční, cyklus A

 Pracovní list

Nevěřící Tomáš - příběh k přečtení i vybarvení

Boží milosrdenství

O první neděli po Velikonocích se slaví neděle Božího milosrdenství. Tuto neděli stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské – 30. dubna 2000. Z redakce nabízíme další materiály k tématu Božího milosrdenství.

Omalovánka - Neděle Božího milosrdenství Omalovánka - Boží milosrdenstvíautor: Soňa Häusl-Vad

Videonáměty: