Stalo se ti někdy, že ses modlil před písemkou, a stejně to nedopadlo podle tvých představ? Možná tě napadlo, jestli tě Bůh vůbec slyší. Jenže náš nebeský Táta nám někdy záměrně nenapovídá – ne proto, že by mu na nás nezáleželo, ale protože nám věří a chce, abychom rostli a byli samostatní. Dnešní evangelium a krátká scénka ti ukážou, že se nemusíš bát chyb ani pádů, protože Bůh tě v každé situaci jistí.

Převyprávěné evangelium:

Pán Ježíš věděl, že jeho učedníci musí být odvážní a musí se naučit důvěřovat Bohu Otci. Řekl jim proto: „Nebojte se lidí, ani toho, co si o vás budou myslet. Nebojte se, ani kdyby se vám smáli nebo vám dokonce ublížili.

Vaší duši ublížit nemohou a ta je nejdůležitější. Vždyť o vás se stará váš nebeský Otec. On ví i o každém vrabečkovi a vy máte přece větší cenu než všichni vrabci na světě. O vás ví i to, kolik máte vlasů na hlavě. Proto se ničeho nebojte!“

Text se svolením převzat z webu www.kanan.cz

 

Zamyšlení: Proč nám Bůh nenašeptává při písemkách?

Rekvizity: Staré rodinné fotografie

Formát: Scénka pro 2 herce (maminka a syn/dcera)

(Představ si situaci, kterou zažil snad každý z nás. Modlíš se o jedničku, pak dostaneš trojku a máš pocit, že tě Bůh ignoruje. Pojďme se podívat na jeden rozhovor, který to trefil úplně přesně.)

Scénka: (Maminka sedí u stolu a přebírá staré fotky. Přichází syn, hází tašku do kouta a očividně bublá vzteky.)

Syn: „Tak jsem se včera tolik modlil, abych dostal jedničku z té vlastivědy! A Pán Bůh mě asi vůbec neslyší, nebo mě má rovnou na salámu. Trojku jsem dostal!“

(Sedne si otráveně vedle maminky. Chvíli oba mlčí. Syn po očku sleduje, co máma dělá.) Syn: „Co to vůbec děláš?“

Maminka: „Rovnám fotky. Koukni na tuhle. Tady ti byl zrovna rok a zrovna ses učil chodit...“

(Syn si vezme fotky, začne si je prohlížet a trochu se uculuje.) Syn: „To jsem fakt takhle brečel? Týjo, podívej na ten obličej tady!“

Maminka: „Jo, to si přesně pamatuju. Učil ses chodit a já tě pustila, abys šel kousek sám. Jenže jsi hned hodil tygra a rozplakal ses. Myslíš, že jsem tě tehdy pustila proto, že bych tě neměla ráda?“

Syn: „Ne, to je jasný, že mě máš ráda. Je přece normální, že se padá, když se děcka učí chodit... Ale proč se mě na to ptáš?“

Maminka: „Protože ti nepřišlo divné, když jsem tě pouštěla z náruče já. Chtěl jsi umět chodit, tak k tomu ty pády a pláč patřily. Ale přijde ti divné a zlobíš se na Boha, když ti při písemce nešeptá do ucha správné odpovědi z vlastivědy, kterou ses nenaučil. Líbilo by se ti, kdybych tě doteď vodila všude za ruku, abys náhodou nezakopl a nic se ti nestalo?“

Syn: „No to ne! To by se mi ve škole všichni totálně smáli!“

Maminka: „Přesně tak, já bych to taky neudělala, neboj. Mám obrovskou radost z toho, co všechno už dokážeš a umíš sám. Jsem na tebe pyšná. A věř mi, že Bůh je ještě daleko lepší táta než my dva s tatínkem dohromady. I on má obrovskou radost z každého tvého pokroku a z toho, co už zvládneš. Bůh je totiž ten nejlepší rodič pod sluncem! Nikdy nás nenechá ve štychu a chce pro nás to nejlepší. Nenapovídá nám schválně, protože kdyby dělal všechno za nás, zůstali bychom navždycky malými, nesamostatnými lenochy, co nic neumí."

Se svolením převzato a přepracováno
podle katecheze paní Ludmily Vyskočilové,
Redakačně upraveno.

Jak to jde dohromady? (spojení s evangeliem)

Možná ti to na první pohled nepřijde, ale dnešní evangelium a scénka o vlastivědě spolu hrozně moc souvisí! Ježíš v evangeliu říká jasnou věc: „Nebojte se, máte obrovskou cenu a Bůh o vás ví úplně všechno – i to, kolik máte vlasů na hlavě.“

To znamená, že Bůh tě nesleduje jako přísný učitel, který čeká na tvou chybu, aby ti dal pětku. Sleduje tě jako milující táta. Když maminka ve scénce pustila syna a on upadl, neudělala to ze zlomyslnosti, ale aby z něj vyrostl silný kluk, který umí chodit. Úplně stejně to dělá Bůh s námi.

Dává nám svobodu a prostor dělat chyby (nebo občas dostat trojku), protože ví, že jedině tak se posuneme dál a vyrosteme. Důvěřovat Bohu neznamená pasivně čekat, že za nás vyřeší všechny domácí úkoly bez hnutí prstem. Znamená to vědět, že i když se nám něco nepovede, nebo když máme strach, co si o nás myslí ostatní, v Božích očích naše cena neklesá. On nás jistí, věří nám a chce, abychom byli odvážní!
 

Týdenní výzva: Vystup z komfortní zóny!

Ježíš tě dneska posílá do akce se vzkazem: „Neboj se lidí!“ Vyzkoušej si to tento týden v praxi:

Až uvidíš ve škole, v lavici nebo na tréninku někoho, komu se ostatní smějí, nebo kdo sedí úplně sám a s nikým se nebaví, seber odvahu, jdi za ním a normálně ho pozdrav nebo s ním popovídej. Možná se budeš chvíli bát, co na to řeknou „hustí“ spolužáci. Ale vzpomeň si – Bůh tě drží, ví o tobě a je na tebe pyšný, když se zachováš jako hrdina, a ne jako srab z davu!

Materiály ke zpracování tématu neděle:

12. ne v mez., cyklus A

Videonáměty: