15. neděle v mezidobí - A - Staň se zahradníkem svého srdce!

Převyprávěné evangelium:

Jednou vyprávěl Pán Ježíš lidem tento příběh: „Jeden rozsévač vyšel sít obilí. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty. Přiletěli k nim ptáci a sezobali je. Jiná padla na skálu, kde neměla skoro žádnou hlínu. Rychle sice vyklíčila, protože neležela hluboko vzemi, ale když vyšlo slunce, spálilo je. Semínka uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrníčka spadla do křoví. To je nenechalo vyrůst a udusilo je. Jiná semínka však padla na dobrou půdu, vyrostla v klasy a přinesla velký užitek.“

Lidé sice Pána Ježíše poslouchali, ale nerozuměli tomu, co jim chtěl příběhem říct. Pán Ježíš jim proto řekl: „Zrní, která rozsévač rozsévá, je jako Boží hlas. Zrníčko, které padlo na kraj cesty, je jako Boží slovo, které člověk neposlouchá nebo nepochopí. Brzy na něj zapomene. Kamenitá půda je jako srdce člověka, který se pro Boží království nejprve nadchne. Když pak ale pro něj musí něco vydržet, přestane o něj mít zájem. Do trní bylo zaseto tam, kde je Boží hlas přehlušen jinými zájmy a starostmi. Do dobré půdy bylo zrníčko zaseto u toho, kdo Boží slovo slyší a chápe. Takový člověk podle Božího slova žije a přinese proto velký užitek.“

(Text se svolením převzat z webu www.kanan.cz)

Kameny a trní: Co schováváme pod povrchem?

Viděli jste už někdy, děti, pořádné pole nebo rozkvetlý záhon na zahradě? Jak vypadá? Je plný kypré, voňavé hlíny, o kterou se zahradník stará, zalévá ji a všemu se v ní skvěle daří.

Jenže v dnešním evangeliu Ježíš vyprávěl o jednom moc zvláštním poli. Všimli jste si, co na něm všechno bylo? Rozsévač tam sice házel dobrá semínka, ale na zemi leželo spousta kamení (ukážeme velké kameny), vedla tam vyšlapaná cesta (ukážeme malé kamínky) a rostlo tam ostré trní (ukážeme suché větve). Navíc na tomhle poli asi chyběla voda, protože jakmile vysvitlo sluníčko, slabé rostlinky hned spálilo.

Pán Ježíš nám tím chce říct, že naše srdce a naše duše jsou taky jako takové pole. Normálně je to pole úrodné a krásné. Když nám Bůh říká něco hezkého – třeba skrze rodiče, kamarády nebo v kostele – v našem srdci to hned zapustí kořínky a roste z toho radost a dobro.

Jenže pokaždé, když jsme líní, když se nám nechce pomáhat nebo když se mračíme na celý svět, je to, jako bychom si do svého srdce sami nosili těžké balvany a pichlavé trní. A v takovém zarostlém poli pak žádná radost vyrůst nedokáže. A to by byla velká škoda, viďte? Mít srdíčko jako kamenitou cestu přece nikdo z nás nechce!

Jak si sami nekazit úrodu? 

• V evangeliu nám Pán Ježíš dává hádanku o čtyřech různých půdách (cesta, skála, trní, dobrá půda). Vysvětluje, že záleží na tom, jak moc lidé naslouchají Božímu hlasu.
• V zamyšlení s rekvizitami tuto hádanku přenášíme přímo do každodenního života dětí. Ukazuje jim, že ty "špatné půdy" nejsou nějaká cizí místa na mapě, ale že si je občas sami vyrábíme v sobě, když schováváme v srdci lenost, neochotu nebo nezájem.

Oba texty se spojují v myšlence, že každý z nás je takovým malým zahradníkem svého vlastního srdce a máme možnost si vybrat, jakou půdou budeme.

Tip na závěr pro malé zahradníky:

Pán Ježíš k nám mluví každý den. Někdy skrze pohádku, někdy skrze úsměv maminky a někdy, když nám vnitřní hlas napoví, co je správné. To všechno jsou Boží semínka.

Zkusme tento týden z našeho "srdíčkového pole" posbírat všechno kamení. Když se nám nebude chtít ráno vstávat nebo si uklízet hračky, vzpomeňme si na dnešní příběh. Odhoďme lenost stranou, zalijme své srdce ochotou a úsměvem a uvidíte, jak skvělý užitek a radost kolem sebe vypěstujeme! Poděkujme Pánu Ježíši, že je tím nejtrpělivějším rozsévačem, který to s námi nikdy nevzdává.

Se svolením zpracováno podle katecheze
P. Angelo Scarana a Ludmila Vyskočilové, redakčně upraveno.

Materiály pro práci s dětmi

Pracovní listy

PL- 15. ne v mez., cyklus A nebo jiný formát PL- 15. ne v mez., cyklus A