Když byl Ježíš v Nazaretě, četl v sobotu v synagóze. Pak mluvil k lidem a všichni ho poslouchali. Divili se, že mluví tak hezky a říkali si: „Vždyť je to jeden z nás! Bydlel tady u nás v Nazaretě! Kde se naučil tak hezky mluvit k lidem? Slyšeli jsme, že dělá zázraky! Jestlipak tady u nás udělá také nějaký zázrak?“

Ježíš jim na to ale řekl: „Všichni si myslíte, že mě dobře znáte. Vždyť jsem tady u vás vyrůstal. Chtěli byste, abych udělal zázrak. Já tady ale žádný zázrak udělat nemohu. Vy jste totiž jen zvědaví. Nevěříte, že ho doopravdy mohu udělat.“

Když to lidé uslyšeli, velmi se rozzlobili. Vyhnali Pána Ježíše ven ze synagógy a vedli ho na sráz, aby ho shodili dolů.  Pán Ježíš ale prošel kolem nich a šel dál.

(Přepsaný text a obrázek přejat se svolením z webu www.kanan.cz)

AKTUÁLNÍ TEXTY K TÉTO NEDĚLI si můžete přečíst na webu vira.cz

NÁMĚT NA DĚTSKÉ KÁZÁNÍ: 

4. neděle v mezidobí

Téma: Lk 4,24

Autor: Ludmila Vyskočilová

Rekvizita: pšeničná zrna

Promluva: Poslechněte si pohádku. V jedné vesnici, kdysi dávno a daleko, jedli lidé jen to, co jim vyrostlo na stromech a co si nasbírali v lese. Měli proto často hlad a tak se usnesli, že vyberou mezi sebou někoho silného a statečného, aby jim přinesl něco k jídlu z kraje, který byl daleko za jejich lesem. Vybrali mladého muže, který se jmenoval Jan. Jan se rychle vypravil na cestu a šel. Nevíme, kudy vedly jeho kroky a do jakých krajů se dostal. Víme ale, že se po čase vrátil a svou vesnici velmi zklamal. Čekali, že na svých silných ramenou přinese veliké množství jídla a on místo toho přinesl jen sáček plný tvrdých zrn a v náruči tři malinká ušatá zvířátka. Marně říkal svým zklamaným sousedům, že už nebudou mít hlad. Nevěřili mu. Tolik se těšili na hostinu, kterou po jeho návratu vystrojí! Těšili se, jak se dosyta alespoň jednou nají. Vyhnali ho z vesnice a smutně šli hledat do lesů a na stromy něco k jídlu.

Za dva roky, které byly pro naší vesnici smutné, dorazil posel s pozváním ze sousední vesnice, která byla za lesem. Vesničané moc dobře nepochopili, co jejich sousedé mohou slavit, ale pozvání s radostí přijali. Vyrazili na cestu a netrvalo dlouho a došli o cíle své cesty. Jaké bylo jejich překvapení! Jejich sousedé je vítali u plných stolů a nabízeli jim pohoštění, které zvláštně a příjemně vonělo. To, co na stolech vonělo, nazývali jejich sousedé chleba a pečený králík. To byla dobrota! “Kde takové dobroty rostou? Kam jste se pro ně vypravili?” ptali se vesničané jeden přes druhého s plnými pusami. “Bydlíme přece jen kousek od vás a u nás nic takového neroste!” divili se dál. Než mohli sousedé odpovědět, začali jim vyprávět i o tom, jak i oni poslali Jana pro jídlo do dalekých krajů, ale on byl tak hloupý, že jim přinesl jen trochu tvrdého zrní a tři malá ušatá zvířátka. Vy už děti dobře víte, jak to bylo, že ano? Tvrdá zrna, která přinesl Jan byla pšenice a malá zvířátka byli králíčci. Vyhnaný Jan dorazil k sousedům, kteří mu uvěřili a zasadili pšenici a starali se o králíky, kterých měli stále víc a víc. Pšenice na poli uzrála a oni mohli mlít mouku a péct chléb. Slavnost, na kterou pozvali své sousedy byla oslava té velké úrody. Škoda, že Janovi jeho vesničané nevěřili. Neuměli si představit bochník chleba, když viděli malá zrnka. Jejich sousedé byli moudřejší, věděli, že důležité věci nejsou vždycky nápadné a veliké. To je dobře, že nežijeme ve vesnici, která by neuměla poznat pšenici a králíky. Ještě ale daleko lepší je, že máme rodiče, kteří nás přivedli dnes sem do kostela. To znamená, že máme velmi moudré rodiče. Oni ví, že v nenápadném malém chlebě, který je schovaný ve svatostánku zde v kostele a na kterém je toho velmi málo nápadného, je skrytý Ježíš. Bůh Ježíš, před kterým se klaní slunce, měsíc a hvězdy.

DALŠÍ MATERIÁLY  PRO KATECHEZI (k evangeliu):

VIDEONÁMĚTY: