Babylónská věž
STAVITELÉ MĚSTA
1. kniha Mojžíšova 10, 1-11
Noemovo potomstvo postupně zaplnilo celou zemi. Protože všichni pocházeli z jedné rodiny, mluvili stejným jazykem. Učili se hospodařit, pěstovat obilí, starat se o zvířata a také stavět města. Místo kamenů používali cihly, které na slunci vypalovali, a místo hlíny něco jako asfalt.
Když se všemu naučili, řekli si: „Teď si zbudujeme veliké město. V něm postavíme věž, jejíž vrchol bude sahat až do nebe. Tak se proslavíme a budeme žít všichni na jednom místě.“ Byli na sebe hrdí, jak to vymysleli. Byli přesvědčeni, že se o sebe postarají sami a že Boha nepotřebují.
VĚŽ DO NEBE
1. kniha Mojžíšova 11, 5-9
Bůh viděl, že lidská pýcha vyrostla tak, že se stala hrozbou lidem samým. Nezbývalo, než aby zakročil.
Řekl si: „Toto je teprve začátek. Když se jim stavba podaří, budou si myslet, že jejich úmysly jsou nade všechno. Zastavím je na této cestě. Zatím všichni mluví stejnou řečí. Zmatu jim ji, budou mluvit každý jinak a nebudou si už roumět.“
Jak rozhodl, tak udělal. Na zemi pak vypukl nepředstavitelný zmatek. Když se potakali dva lidé a jeden řekl: „Dobrý den“, ten druhý nevěděl, co to znamená. Tak to bylo se vším. Teď bylo těžké něco společně budovat. Pán Bůh je pak rozptýlil po celé zemi. To město zůstalo nedostavěné. Dostalo jméno Bábel, což znamená Zmatek, protože tam Bůh zmátl lidskou řeč.
Z knihy: "Příběhy z Bible" vydal(a): Česká biblická společnost
Anne de Graaf, ilustr. José Pérez Montero
