Gedeon

GEDEON A POUŠTNÍ NÁJEZDNÍCI

Soudců 6–7

Gedeón zvedl cep a začal mlátit pšenici. Mlácení byla těžká práce a byl na to sám – bude mu trvat dlouho, zvlášť když to musí dělat potají. Aspoň že má dost síly. A hněv ho činil ještě silnějším.

Cítil vztek při pomyšlení na nenáviděné Midjánce, kteří pustošili izraelskou zemi. Přijížděli na velbloudech a kradli dobytek, ovce a kozy. Zničili téměř veškerou úrodu. Má štěstí, že vůbec má co mlátit.

Vtom za sebou uslyšel zvuky. Někdo se k němu zezadu přiblížil. „Bůh s tebou,“ řekl neznámý. „Nepovídej,“ podivil se Gedeón. „Nějak jsem si nevšiml, že by Bůh byl s námi a zaháněl ty pouštní nájezdníky.“ V srdci však věděl, proč je Bůh opustil. Boží lid se přestal na Boha spoléhat. Proto se stali snadnou kořistí nájezdníků.

Neznámý znovu promluvil: „Bůh si tě vybral. Chce, abys využil svou sílu k záchraně izraelského lidu.“ Gedeón byl ohromen. „Nevím, jestli ti mohu věřit.“ „Dostaneš znamení,“ odpověděl neznámý. Pak tajemný cizinec zmizel v plamenech ohně. „Byl to Boží anděl,“ zašeptal Gedeón. „Musím splnit Boží přání.“

Sebral obrovské vojsko – více než třicet tisíc bojovníků bylo připraveno jít s ním do bitvy. Pak ale Gedeóna odvaha opustila. „Prosím tě, Bože,“ modlil se. „Potřebuji znamení, že to, co dělám, je správné. Nechám tohle ovčí rouno na zemi přes noc. Bude-li rosa jenom na rouně a země okolo bude suchá, půjdu do boje.“ Ráno bylo rouno mokré a země suchá.

„Bože,“ trápil se Gedeón nejistotou, „pořád si nejsem jistý. Můžeš tentokrát nechat rouno suché a rosa ať padá jen kolem?“ Bůh dal Gedeónovi znamení, které potřeboval. Vydal se tedy s vojskem do boje. „Máš příliš mnoho bojovníků,“ pošeptal Bůh Gedeónovi. „Ne všichni jsou stateční. Řekni jim, že kdo chce, může jít domů.“ Přes dvacet tisíc mužů s úlevou opustilo tábor.

„Zaveď zbylých deset tisíc bojovníků k potoku ať se napijí,“ nařídil Bůh, „Většina si k vodě klekne. Ti nechápou, že nebezpečí číhá všude. Ponech si jen ty, kdo zůstanou stát a budou pít z dlaní.“

Gedeónovi zůstalo jenom tři sta bojovníků. Nepřátelská armáda jich měla mnoho tisíc. „Neboj se,“ řekl Bůh Gedeónovi. „Jdi s jedním mužem obhlédnout nepřátelský tábor.“ Gedeón sešel z vrcholku kopce do tábora nepřátel na planině. Uslyšel dva vojáky, jak si povídají. „Měl jsem hrozný sen,“ řekl první. „Obrovský pecen chleba se přivalil do tábora a porážel stany.“ „Možná to znamená, že nás Gedeón porazí,“ odpověděl jeho druh.

Gedeón se vrátil ke svým mužům a najednou věřil, že zvítězí. „Zaútočíme na ně dnes v noci. Každý voják si vezme polnici a pochodeň ukrytou ve džbánu. Až se k nim přiblížíme, dám vám znamení. Pak zatroubíte na polnici, rozbijete džbán, zvednete do výše planoucí pochodeň a zakřičíte z plných plic.“

V hluboké noci se nepřítel vzbudil ohlušujícím křikem. Muži volali: „Bojuji za Boha a za Gedeóna.“ Ve tmě a zmatku bojovali nepřátelští vojáci s kýmkoli, na koho narazili. A snažili se z boje co nejrychleji utéci.

Tímto vítězstvím Bůh a Gedeón přinesli mír izraelské zemi.

z knihy: "Bible – čti a poznávej", vydala: Česká biblická společnost
autor: Sophie Piperová, ilustrace: Anthony Lewis