Seznamte se s Emilem Kapaunem, odvážným knězem s českými kořeny, který se v kruté válce stal pro své vojáky skutečným andělem strážným. Místo zbraní bojoval láskou a neuvěřitelnou šikovností, když v zajateckém táboře zachraňoval životy pomocí podomácku vyrobených hrnců a neutuchající naděje. Jeho příběh moderního rytíře ukazuje, že ta největší síla se skrývá v pomoci druhým a v odvaze nezvdat se ani v té nejtěžší chvíli.

Šikovné ruce z farmy

Emil nebyl žádný „nažehlený“ hrdina. Narodil se na farmě v Kansasu v městečku Pilsen (to je americky Plzeň!). Jako kluk musel tvrdě pracovat. Tatínek ho naučil opravit traktor, vyrobit nářadí nebo zatlouct hřebík úplně rovně. Večer si u lampy četl v Bibli o Ježíši a rozhodl se, že chce být jako on – pomáhat lidem.

Otázka pro tebe: Kterou věc bys uměl opravit nebo vyrobit ty, kdyby to bylo potřeba?

Kaplan v první linii

Když začala válka v Koreji, Emil tam odjel jako vojenský kněz (kaplan). Vojáci mu říkali „Padre“. Nebyl to schovaný generál – běhal přímo mezi kulkami, aby odtáhl zraněné do bezpečí. Jednou ho dokonce kulka zasáhla přímo do dýmky, kterou měl v puse, ale on se jen oklepal a pomáhal dál!

Tábor v mrazu a ticho „Tábora smrti“

V roce 1951 skončil Emil v zajateckém táboře. Byla tam strašná zima, až -40 °C. Vojáci měli hlad, byli špinaví a ztráceli naději. Mnozí to chtěli vzdát. Emil byl sice stejně hladový a unavený jako oni, ale rozhodl se, že to tak nenechá.

Kouzelník s plechovkami

Pamatujete, jak se Emil na farmě naučil pracovat s kovem? V táboře to všem zachránilo život! Ze starých kusů plechu ze zničených střech vyrobil pomocí kamenů skvělé hrnce.

  • Vstával v pět ráno, aby rozdělal oheň.
  • Rozpouštěl sníh a nechal vodu vřít, aby v ní nebyly bacily.
  • Když vodu roznášel, volal vtipně: „Horká káva!“, i když v hrnci bylo jen pár uvařených bobů.

Díky jeho „vaření“ a čisté vodě neonemocnělo tolik vojáků jako v jiných táborech.

Zkuste se zamyslet: Proč byla pro vojáky obyčejná horká voda tak důležitá? Bylo to jen kvůli žízni, nebo i kvůli něčemu jinému?

„Pirát“ s dobrým srdcem

Emil to neměl lehké. Při sekání dříví mu do oka vletěla tříska a dostal infekci. Od té doby nosil černou pásku přes oko. I když vypadal jako drsný pirát a občas se uměl i zdravě rozčílit, pořád se o ostatní staral.

  • Prál špinavé prádlo nemocným vojákům (protože oni na to neměli sílu).
  • Když mu došlo jídlo, rozdával své vlastní porce.
  • A když už neměl vůbec nic, rozdal to poslední, co mu zbylo: lásku a modlitbu.

Odměna pro hrdinu

Emil v táboře nakonec zemřel vyčerpáním, ale jeho kamarádi na něj nikdy nezapomněli. Říkali, že nebyl svatý z obrázku, který se vznáší nad zemí. Byl to špinavý, vousatý a obětavý chlap, který pro ně byl jako bratr.

O mnoho let později mu americký prezident Obama udělil Medaili cti – to je to nejvyšší ocenění, jaké může voják dostat. Dnes se také uvažuje o tom, že bude prohlášen za svatého.

Co si z příběhu zapamatovat?

Emil nám ukázal, že i když je kolem tma a zima, jeden člověk s „obyčejným“ ešusem a velkým srdcem může změnit svět.

Poslední úkol pro tebe: Dnes zkus udělat jednu malou „emilovskou“ věc – pomoz někomu s prací, která tě nebaví, nebo se rozděl o něco dobrého!

Se svolením zpracováno podle biografické  knihy: 
Nejsilnější zbraň, Emil Kapaun, vojenský kaplan a hrdina korejské války.
Vydalo Karmelitánské nakladatelství.