Když se jednou chystal Pán Ježíš na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře, co musím dělat, abych mohl přijít do nebe?“

Pán Ježíš mu odpověděl: „Musíš poslouchat přikázání: Nezabiješ, nepokradeš, nebudeš lhát, nebudeš podvádět, poslouchej svého otce i matku!“

Ten člověk mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem odmalička zachovával.“ Pán Ježíš se na něho s láskou podíval a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a peníze rozdej chudým. Potom budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě.“

Ten člověk zesmutněl a zarmoucen odešel, protože měl mnoho majetku. Pán Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo jsou bohatí. Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“

(Přepsaný text a obrázek přejat se svolením z webu www.kanan.cz)

AKTUÁLNÍ TEXTY K TÉTO NEDĚLI si můžete přečíst na webu vira.cz

NÁMĚT NA DĚTSKÉ KÁZÁNÍ: 

28. neděle v mezidobí

Téma: Prodej všechno, co máš a následuj mě!

Autor: Ludmila Vyskočilová

Rekvizita: malé čokolády v počtu: děti na mši x 2

Promluva: Děti dostanou v úvodu každý jednu čokoládu. Může na ně čekat v lavici nebo jí dostanou od ministranta u vchodu do kostela. Při promluvě budou vyzvány, aby přišly k oltáři a vrátily svou čokoládu. Jakmile jí všechny vrátí, dostanou obratem každý dvě.

Následovat Ježíše se zdá někdy nesnadné a obtížné – v neděli dopoledne si nemohu dělat co chci, protože jdeme do kostela. Jakmile se ale vydám dobrovolně s Ježíšem na cestu, odevzdám mu část svého bohatství (což bývá nejčastěji volný čas), on mi vše několikanásobně vrátí a vynahradí.

***

Příběh o strace a černokněžníkovi

Byla jednou jedna straka. Byl to krásný, čilý a zvědavý ptáček. Létala po lese, přátelila se s ostatními zvířátky a byla šťastná.

Jednoho dne však vlétla do komnaty zlého kouzelníka a spatřila tam třpytivý náhrdelník. Uchopila ho do zobáčku, ale nemohla s ním odletět, protože byl moc těžký. Tak s ním jenom poskakovala po místnosti. Najednou uslyšela, jak se blíží černokněžník. Chtěla utéct, ale náhrdelník jí tolik lákal, že se ho nedokázala zříct. Když kouzelník vkročil do komnaty, uviděl ji, jak zápolí s třpytivou cetkou. Jeho sluha se hned ptal: „Mám podat klec, abychom ji uvěznili?“ Černokněžník chvíli pozoroval straku a pak se ošklivě ušklíbl: „Klece nebude třeba. Ta už se na svobodu nedostane. Je okouzlena mým náhrdelníkem, a to ji už nikdy nedovolí vzlétnout.“

A tak straka žila v temné komnatě, sama, bez přátel a krásy světa. Jedné noci se však strhla bouře. Vítr zlámal vysoké temné stromy kolem hradu, a když se ráno roztáhly mraky, zasvítilo na obloze zářící slunce. Poté co straka spatřila jeho nádherný třpyt a jas, přestal ji náhrdelník zajímat. Roztáhla křídla a vydala se za sluníčkem. Vrátila se zpět ke šťastnému životu. Byla opět svobodná.

Tím sluncem je pro nás milující pohled Pána Ježíše, kterým se dívá na každého z nás. Volá nás, abychom se nenechali spoutat různými věcmi, ale abychom naplno žili ve světě, který nám svěřil do péče. Kéž se nám to daří. (-JPH-)

 

DALŠÍ MATERIÁLY PRO KATECHEZI (k evangeliu):

VIDEONÁMĚTY: