1. Velikonoce se hrají „na schovávanou“ s Měsícem

Možná jste si všimli, že Vánoce jsou vždycky 24. prosince, ale Velikonoce pokaždé jindy. Je to proto, že se neřídí jen naším kalendářem, ale i tím, co se děje na obloze.

  • Pravidlo je jednoduché: Musíme počkat na první jarní den (21. března). Pak se podíváme na oblohu a počkáme na první úplněk. První neděle, která přijde hned po tomto úplňku, jsou Velikonoce!
  • Proto mohou být už v březnu, nebo až koncem dubna.

2. Velká oslava vzkříšení

Velikonoce jsou pro křesťany nejdůležitější dny v celém roce. Slavíme totiž, že Ježíš vstal z mrtvých. Je to ten největší „vrchol“ všeho, co se v liturgii celý rok děje.

3. Jak to bylo kdysi? Židovské kořeny

Pán Ježíš byl Žid, a proto se svými učedníky slavil židovský svátek, kterému se říká Pesach. Ten připomíná, jak Bůh kdysi vysvobodil izraelský národ z otroctví v Egyptě a jak se jim podařilo projít Rudým mořem.

  • První křesťané slavili Velikonoce ve stejnou dobu jako Židé.
  • Později, před mnoha a mnoha lety (na sněmu v městě Nicea v roce 325), se ale křesťanští vedoucí dohodli, že si určí vlastní pravidlo s tou „nedělí po úplňku“, aby měli křesťané svůj stálý řád.

4. Příprava na velkou slávu

Než nastane ten velký den, musíme se na něj pořádně nachystat. Této přípravě říkáme postní doba. Trvá 40 dní a je to čas, kdy se snažíme být k sobě i k druhým o něco lepší, abychom měli z Velikonoc tu největší radost.